Podle svých možností a schopností se k narozeninám Karla Gotta ve sborníčku HERR GOTT ...a že to uteklo! vyjevují různí zpěvákovi přátelé z uměleckých kruhů. Někteří lépe, jiní hůře veršují, mnozí se projevují i obrazem, pár jich dokonce kombinuje obé a výsledkem je „památníčkovské pele mele“.
Některá přání jsou (i záměrně) infantilní, ale asi upřímná („Milují ho žabičky / kluci, starci, babičky / s láskou hledí za Gottem, / provázel je životem,“ píše například Ivan Mládek a tvrdí, že „i ti, co ho nežerou / těžko jemu seberou / že své Čechy proslavil / pomník bych mu postavil“). Gott je Neodolatelný (Eva Pilarová), Nesmrtelný (Zdeněk Troška), Švihák (Marie Rottrová), Pojem (Jan Kraus) či Božský (Petr Novotný) a Mimozemšťan (Karel Vágner)... Textaři přišli s verši (Eduard Krečmar) či s originální formou (Pavel Vrba).
Některá přání jsou snaživá (kolegyně) a jiná vtipná. „Osud se k Vám zachoval tvrdě, když Vám přidělil stejný monogram jako Klementu Gottwaldovi,“ píše Jiří Suchý v kapitolce Vzlyky a povzdechy přátel. „Já zase zdědil monogram po Josifu Stalinovi. Důležité je, že jsme se navzdory těmto handicapům porvali s nepřízní osudu a že nás elán dodnes neopustil...“
Editorky daly prostor parodii, pohrávají si s citáty klasiků i pseudoklasiků. Dovolily si průhlednou (ale zase ne příliš vtipnou) tajenku nejznámějších kritiků Karla Gotta. Upozorňují však důrazně, že „knížka vznikla z čiré radosti a pro radost. Tvůrce těší, že není třeba děkovat žádným sponzorům, ale jen existenci Karla Gotta.“
