Mýtus umělce krajana, který se prosadil v zahraničí, je ošemetná věc, obzvlášť jedná-li se o experimentujícího hudebníka, jehož výsostně osobní tvorba je tak neobvyklá, že rezonuje jen s několika stovkami spřízněných duší. Petr Vaštl řečený Aranos (* 1949), který kolem dvacátého roku věku emigroval do Francie, aby se nakonec usadil na irské samotě, je jedním z nepočetné skupiny českých exulantů, kterým se na mezinárodní scéně alternativní hudby víceméně daří: jsou pojmem pro nezanedbatelný segment vybrané posluchačské obce, který je rozeset po celém světě.
Aranos po emigraci nasával atmosféru a hudbu světa doznívajících šedesátých let. Na bendžo ho naučil člen legendárního folkového dua Incredible String Band, k houslím, které jsou nyní jeho hlavním nástrojem, přišel jako slepý... dal si je prý pod bradu a zjistil, že na ně umí. Svou lásku k cikánské hudbě a dalším žánrům, které by bylo možné shrnout do škatulky world music, kombinuje s kutilskou touhou přicházet věcem na kloub a odvahou být znovu a znovu naprostým začátečníkem. Splňuje tak dokonale ideál „do it yourself“, vzývaný čím dál větším počtem tvůrců alternativní hudby.
Vydej si sám – tak, jak sám potřebuješ Zatímco pro leckoho je nadšení pro „udělej si sám“ jedinou možností, jak do světa hudby vůbec vstoupit, Aranos je vzácným příkladem umělce, pro kterého tato strategie není nutností, ale uvědomělou volbou z více možností. Své nahrávky vydává Aranos většinou sám, převážně coby CDR s ručně vyráběnými obaly, které představují samostatná umělecká díla. V roce 2010 jich poslal do světa hned několik, prý proto, že „v Irsku hodně pršelo, tak jsem nesázel stromy“. Podobně civilně komentuje většinu svých tvůrčích aktivit; zdá se, že vzbouzet dojem jinakosti jej příliš neinteresuje – o to více mu to ale při koncertech a na deskách vychází.
Tak například pět let starý disk Bering Sea je inspirován iniciačními praktikami sibiřských šamanů spočívajícími v dlouhodobém pobytu v ledové vodě. Chladná vodní poušť Beringova moře je téměř hodinu evokována zvukem gongů rozeznívaných smyčcem, na samý závěr tohoto ambientu ale zazní písnička, ve které Vaštl svůj zpěv – hrdelní, uštěpačný a teatrální v duchu Toma Waitse – doprovází na bendžo.
Hudba ledových oceánů a plynoucího času Písňových alb natočil Aranos několik, v poslední době se ale věnuje spíše delším instrumentálním kusům. Album Archarcha, nahrané před rokem v Praze, kde vystupoval coby předskokan legendárních britských hudebních dadaistů Nurse With Wound (s jejich šéfem jsou náhodou téměř sousedé a sdílejí podobný smysl pro vše hudebně bizarní), se skládá ze dvou dlouhých kusů pro flétnu šakuhači, housle a přednatočené základy. Podmanivý hlas recitující pomalé verše o plynutí času na koncertě zazněl z playbacku – Aranos nechal hrát svůj laptop a třetinu koncertu protančil, či spíše předvedl jediný plynulý pohyb roztažený do mnoha dlouhých minut.
Své nejnovější album In Snow On Ice Cabbage Dances nevydal vlastním nákladem, ale coby kazetu na polské značce Sangoplasmo Records. Jsou na ní dvě půlhodinové skladby, ve kterých se v pomalém tempu kumulují jednoduché figury a zvuky kontrabasu, citery, cimbálu, šakuhači, dešťové hole, gramofonu, houslí, zvonků, hudebního luku, violy a bubínků. Použil, jak je jeho zvykem, opět nejeden etnický nástroj, aniž by sklouzl do kýče pohlednicové exotiky. Naopak, je táhlý, nepatetický, krystalicky průzračný a svůj.
Slova experiment, alternativa či nezávislost jsou v současné hudbě z velké části pouhými názvy konformních škatulek s rigidními pravidly a sezonními módičkami. Aranos je ve své tvorbě vzácný už jen tím, že je opravdu „jiný“ a jeho hudba se nepodobá tvorbě nikoho jiného.
O autorovi| PETR FERENC, Autor je hudební publicista
