Děti během chvilky v hlavní hale hrály fotbal s vojáky a slavily konec područí islamistů trháním učebnic IS vejpůl. „Donesli nám nové knihy, všechny islamistické,“ vzpomínala pro agenturu AFP desetiletá Sanaa Ahmedová na rok 2014, kdy Islámský stát obsadil vesnici jižně od metropole Mosulu.
„Před tím jsme v knihách měli i obrázky. To ale změnili. Řekli, že jsou zakázané,“ řekla Sanaa, živá holčička v růžových šatech s štosem bílých náramků na obou zápěstích. „Ukazovali nám jen obrázky kompletně zahalených dívek v nikábech (oděv, zakrývající celé tělo pouze s otvorem na oči – Pozn. red.) i s ponožkami a rukavicemi. Nevěřím, že se v tom neudusily,“ podivovala se Sanaa.
When their school was under IS control, children learned arithmetic by adding bullets and rockets, says one father https://t.co/wYvwcB3aGN pic.twitter.com/6O7aANHblo
— AFP news agency (@AFP) 13. listopadu 2016
Podle organizace UNICEF přímo ovlivnil konflikt v Iráku celkem 4,7 milionu dětí a 3,5 milionu dětí kvůli němu nechodí do školy. Třeba v Džaráfu mnoho rodičů raději přestalo své děti posílat do školy poté, co v ní začali vyučovat podle pravidel IS.
„Pokoušeli se kontrolovat myšlení dětí. Učili je i věci, které je měly nabádat k zabíjení,“ řekl Abu Salem, který bydlí v domě naproti škole. V matematice počítali kulky či rakety, připojil se jeden z otců, který odmítl posílat své děti do školy IS, Salem Abdel Mohsen. „Když děti vyrostou, co z nich s takovými základy bude? Stanou se doktory, inženýry? Ne, měly z nich vyrůst vojáci IS,“ řekl Mohsen, člen lokální paramilitární organizace Hashed al-Ashaeri.
V Mosulu stále zuří boje mezi islamisty a vládními silami, civilisté utíkají |
Spoustu rodičů odradila i vysoká cena učebnic IS. Jedním z příkladů je učebnice tělovýchovy. Většinou běžné cviky jsou proloženy speciálními úkony džihádistů, od postupu, jak správně sedět s překříženými nohami až po „hru se sedmi kameny“, která měla děti připravit na rituál „ukamenování ďábla“, součást posvátné pouti do Mekky. Některé cviky byly děti nuceny doprovázet zpěvem písně, ve které je chválen chalífa IS Abú Bakr Bagdádí.
„Měli jsme učitelku, která nám říkala, že Islámský stát je dobrý, že vám dají jídlo a peníze. Dobré peníze, víc než v irácké armádě. Měli jsme říkat rodičům, ať se k IS připojí,“ vzpomínala desetiletá Sanaa.
Džaráf je jednou ze stovek malinkých vesnic, jimiž je poseto údolí řeky Tigris v provincii Ninive, jejímž centrem je Mosul. Před tím, než začala irácká armáda dobývat zpět pruhy území, vesnice se nacházely v srdci chalífátu vyhlášeného v červnu 2014, který je oddělil od zbytku světa mnohem více, než kdy byly.
  |
V posledních dnech byla škola uzavřená a i když někdy přijel na několik lekcí učitel z Mosulu, většina dětí zůstala doma.
Džihádističtí učitelé si pokaždé stěžovali, že dívky nenosí nikáb a chlapci se neoblékají v „afghánském stylu“. Ale podle místních dětí to nikdy nebylo vynucováno silou. V Džaráfu nebyly džihádistické tréninkové kempy pro děti, které se objevují v některých propagandistických videích IS.
„Děti tomu celému nerozumí. Jsou to jen děti, chtějí si hrát,“ řekl Abu Salem, soused od naproti. Většina dětí v životě nebyla dále než několik kilometrů od Džaráfu. Vládu džihádistů proto spíš vnímaly jako nevinnou nepříjemnost, pár let s nesympatickým učitelským sborem. „Snažili se nás naučit jejich věci, ale Daesh (IS) už nás nebavil a vše o něm jsme už stejně zapomněli,“ uvedla Sanaa.
