Psychologové s trochou nadsázky tvrdí, že daleko více utrpení způsobí fakt, že si pamatujeme příliš mnoho, než to, že zapomínáme. Zcela určitě je to pravda například u pacientů s postramautickou stresovou poruchou. Stejně jako u řady jiných lidí, kteří se obracejí k psychologům a psychiatrům o pomoc. Není tedy divu, že lékaři už nejméně od 19. století hledají prostředek, který by jim umožnil ulevit trpícím příliš živými vzpomínkami.
Skupina nizozemských vědců v nové studii dál potvrzuje již několik let starou naději, že by se do jisté míry oním „svatým grálem“ mohl stát starý známý lék na srdce Propranolol.
Jde o látku ze skupiny tzv. beta-blokátorů, vyvinutou už na konci 50. let minulého století. Od té doby skvěle slouží v několika lécích pacientům se srdečními potížemi, například s vysokým krevním tlakem, včetně tisíců pacientů u nás.
Jak se ale ukázalo, účinky propranololu se neomezují jenom na srdce, ale také na činnost mozku. Díky svému tvaru totiž dokáže „zakotvit“ nejen na povrchu některých buněk v srdci (tedy blokovat tzv. beta-receptory), ale také se dokáže navázat na některé receptory v mozku.
Složité zapamatování Vytvoření vzpomínky rozhodně není nic snadného. Zjednodušeně řečeno se nabytá vzpomínka nejprve musí do mozku doslova vštípit (a mnohdy ne zcela přesně) v několika krocích, aby se stala skutečně použitelnou součástí naší zkušenosti. Už starší studie ukazovaly, že propranolol tento proces narušuje. Například pokud ho vědci vstříkli do mozku laboratorních hlodavců, narušilo to jejich schopnost vybavit si strach spojený s nějakou zkušeností, třeba zážitkem elektrického šoku v nějaké kleci. Objevila se i práce, která naznačovala, že podobné účinky by mohlo mít i podávání propranololových pilulek pacientům s posttraumatickou stresovou poruchou.
Električtí pavouci Výsledky se rozhodli ověřit a zpřesnit vědci z univerzity v Amsterdamu vedení Merel Kindtovou, a to na svých studentech. Pro svou studii, jejíž výsledky zveřejnil časopis Nature Neuroscience, shromáždili 60 zdravých dobrovolníků, kteří podstoupili třífázový pokus. První den je výzkumníci naučili bát se pavouků: ukázali jim fotografii pavouka a uštědřili jim mírný, ale nepříjemný elektrický šok.
Následující den pak přišlo na řadu vybavení a oživení vzpomínky z předchozího dne. Než ovšem studenti znovu pohlédli na pavouky, vědci jim dali buď placebo, nebo dávku propranololu. Obě skupiny přesto na snímek reagovaly stejně, jak prokázala jejich reflexivní reakce (např. pohyb svalů kolem očí).
Třetího dne už vědci pouze ukázali studentům snímky pavouků. Tentokrát se však u skupiny, která o den dříve dostala propranolol, ukázala být reakce výrazně slabší. To naznačuje, že droga ovlivňuje oživování a upevňování vzpomínek, které studenti zažili druhého dne pokusu.
Tuto domněnku se zdají potvrzovat i výsledky třetí skupiny studentů. Ti dostali dávku propranololu, ale během druhého dne jim vědci neoživovali nepříjemné vzpomínky na pavouky. A jejich výsledky se velmi podobaly skupině studentů, kteří prošli celým pokusem jen na placebu.
Propranolol jako by rozklížil vzpomínky, podle Kindtové patrně díky tomu, že zablokuje receptory pro stresový hormon adrenalin v mozkovém jádru zvaném amygdala. To hraje kromě jiného klíčovou úlohu v prožívání emocí. Právě stres je při tvorbě „hororových vzpomínek“ samozřejmě zásadní.
„Je to velmi důležité zjištění,“ komentuje pro LN výsledky pokusu český psychiatr docent Oldřich Vinař. Oceňuje konstrukci experimentu, která ukazuje, že „propranolol se má podávat jenom ve chvíli, kdy je nepříjemný zážitek oživen, tedy ve chvíli velkého emočního vypětí“. Právě kombinace vybavení určitého zážitku a podání léku je patrně klíčová pro jeho účinek. Pacienti, kteří propranolol užívali či užívají na krevní tlak, se tak nemusejí obávat, že ztratí paměť.
