Dlouholetá zkušenost filmového diváka dovedla autora těchto řádků k následujícímu poznání - dobrá pumelice je prostě dobrá. Připadá mu proto zcela pochopitelné, když si filmař, který se prosadil jako autor do intelektuálně nenáročného hollywoodské mainstreamu nezapadajících filmů, vystřihne snímek, kde se rychle jezdí vymakanými auty a ledacos vylétne do povětří.
Většinou se taková tvůrčí odbočka vysvětluje pokušením velkých peněz. Určitě v tom ale hraje roli i touha dopřát si taky trochu toho radostného ničení (kouzelný anglický termín pro to je „to blow shit up“), společná většině chlapců všech věkových kategorií. Ve filmu Zelený sršeň tuto touhu důkladně ukájejí režisér Michel Gondry (např. Věčný svět neposkvrněné mysli nebo Nauka o snech) a představitel hlavní role a spoluscenárista Seth Rogen.
Výsledkem je dílo v kontextu žánru nadprůměrné, nikoli ale výjimečné. Jako nástroj k zabití času se hodí velmi dobře, propásnout je se však nerovná prohřešku vůči vlastnímu filmovému vzdělání.
Zelený sršeň je hybrid dvou žánrů, které v Hollywoodu v posledních letech fungují - alespoň komerčně. Superhrdinského filmu a tzv. buddy comedy - produkčně nenáročných komedií o mladých či zastydlých chlapících, potácejících se od ničeho k ničemu. Legrací v nich bývá nedospělost hrdinů, jejich nepoužitelnost v reálném světě, fascinace popkulturou, k níž před zlou skutečností utíkají, a jaksi hraničně sexuální pouto mezi pány. Hvězdou toho žánru je právě Rogen, který vytvořil sérii postav dobromyslných a hektických troubů s kulometem v puse.
Britt Reid - hlavní hrdina Zeleného sršně - je postava typově podobná. Rozmařilý syn zámožného vydavatele, který tráví život na mejdanech, mužská obdoba Paris Hiltonové (minus vnady, plus smysl pro bezděčnou komiku).
Po smrti otce začne trochu řešit, co se svým životem dál, nemá zájem nést kupředu jakoukoliv pochodeň, naopak - svět starého Reida se mu upřímně hnusí. Dá se do kupy s tátovým automechanikem, a jak se později ukáže i intuitivním mistrem bojových umění Katem (Jay Chou), vymyslí infantilní plán prosadit se jako superhrdinové, čímž ovšem zkříží záměry kápa organizovaného zločinu Chudnofského (Christoph Waltz). Ten přitom má svých starostí dost, doneslo se mu, že jeho image by potřebovala nějaká ta vylepšení...
Michelovi Gondrymu se podařilo z těch dvou značně vzdálených žánrových zdrojů vytvořit celek, který působí docela celistvě. Akční sekvence se střídají s pasážemi, v nichž hrdinové žvatlají o blbostech. Je pravda, že Rogena už divák slyšel z plátna vést o kus legračnější řeči, i tak jsou ale výstupy Britta a Kata jaksi mírně zábavné - spíš k pousmání než řehtání se. Úvod filmu je na Zeleném sršni asi nejzábavnější, plynulé vtažení do jasně barevného světa. Gondryho snímek je snad první 3D film, kde barvy nepůsobí mdle, dalo by se říct, že 3D je v něm dobré skoro tak jako 2D. Zábavně exponovány jsou i vedlejší postavy, především Chudnofsky, který je v podání opět okouzlujícího Christopha Waltze zabiják téměř k zulíbání. Konvenci parťácké komedie odpovídá vztah hrdinů k ženské protagonistce Lenore (Cameron Diazová) - čistě platonická záležitost, navíc dáma je proti Brittovi a Katovi o pár let starší, uvádí je tedy do světa nikoli erotiky, ale možností promluvit si s někým, komu bylo už... šestatřicet!
Postupem doby začne Zelený sršeň trochu unavovat, příliš se do něj vlamuje akční konvence, jakkoliv jsou bitky, honičky a exploze zvládnuté s jistotou a někdy i invencí. K úplné ztrátě zájmu to ale vést nemusí. A na závěrečné 3D titulky stojí za to si počkat. V něčem je dokonce možné brát Gondryho film jako vcelku trefný komentář k dnešku. Západ je v něm ukázán jako infantilní a ignorantský trumbera, který automaticky počítá s tím, že za něj všechno udělá a vymyslí Číňan. Britt Reid nakonec do jisté míry dospěje, třeba se nám taky zadaří.
Zelený sršeň
USA 2010 Režie: Michel Gondry Hrají: Seth Rogen, Jay Chou, Cameron Diazová, Christoph Waltz a další Premiéra 13. 1.
