Při nedávné aukci devizových prostředků, které se zúčastnily podniky jako prodávající i jako kupující, se jeden US dolar prodával za 125 Kčs. Budeme-li takto přepočítávat naše průměrné mzdy, octneme se někde na úrovni Bangladéše. Podobné zkušenosti měli často i ti, kteří letos vyjeli na Západ s devizovým příslibem, doplněným valutami z černého trhu. Zjistili totiž, že zhruba půlka naší průměrné roční mzdy jim tam umožnila velice skrovnou existenci.
Ve skutečnosti ovšem nejsme na úrovni Bangladéše. Věc je zároveň jednodušší i složitější. Jednoduchá je potud, že ani jeden z různých směnných kursů čs. koruny vůči jiným měnám (máme oficiální, obchodní, turistický, černý, aukční) neposkytuje kvalitní informaci o kupní síle naší měny doma ve srovnání s jinými zeměmi. Důvod je prostý: u nás existuje státní monopol veškerého zahraničního obchodního a platebního styku, veškeré devizové hospodářství je přísně centralizováno. Koruna není konvertibilní. Téměř čtyřicet let máme direktivně stanoveny ceny v podstatě veškerého zboží, takže naše cenové relace (ale i mzdové), se značně za tu dobu odchýlily od cen (a mezd) ve světě.
Všechny zmíněné devizové kursy jsou stanoveny svévolně podle různých kritérií, která nezahrnují srovnání kupní síly. A pokud jsou stanoveny na základě nabídky a poptávky, jako tomu je u černého a aukčního kursu, odráží obrovský hlad po zahraniční turistice, po zahraničních výrobcích všeho druhu.
Při zmíněné aukci nakupovaly podniky, které mají na rozdíl od domácností tzv. měkká rozpočtová omezení. Proto poptávka podniků po devizách je ještě podstatně větší než u soukromníků. Maximální částky za jeden US dolar na černém trhu, kde nakupují jednotlivci, se pohybují kolem 50 Kčs.
Existence pěti různých měnových kursů a nekonvertibilita koruny jsou projevem velmi závažné ekonomické patologie. Pokud chcete srovnávat kupní sílu koruny a svou životní úroveň se Západem, mohu vám doporučit tento postup: nejdříve srovnejte výdaje na bydlení, různé splátky, na vzdělání dětí, na zdravotnictví. A současně si spočítejte, kolik hodin práce představuje částka, která zbyla. Tak zjistíte, jaké spotřební zboží si můžete za hodinovou mzdu koupit ve srovnání s občanem podobného postavení třeba v Rakousku. Nesmíte ale zapomenout na různé „prebendy“, které máte – třeba dary, vzájemné úsluhy, pozornosti –, a také na to, co si „přinesete“ ze zaměstnání. Po složitých propočtech zjistíte, že váš protějšek na Západě má podstatně vyšší životní úroveň než vy. Ale také to, že jsme dosud neklesli na úroveň Bangladéše.
