Tanzanský student Erasto B. Mpemba si počátkem 60. let minulého století všiml, že když vloží do mrazáku dvě nádoby se zmrzlinovou směsí, z nichž jedna měla pokojovou teplotu a druhá byla horká, zmrzla dříve paradoxně směs s vyšší počáteční teplotou. Záhadný jev dnes nese označení Mpembův efekt.
Rychlost ochlazování vody závisí na mnoha okolnostech. Například na rychlosti jejího vypařování (teplejší voda se vypařuje rychleji než studená) a na chemickém složení (převařená voda obsahuje méně rozpuštěných plynů). Svou roli sehraje také proudění v zahřáté kapalině a změny v jejím okolí způsobené přenosem tepla. Žádný z těchto jevů by však za normálních podmínek neměl mít na ochlazování vody příliš velký vliv.
Za diskutovaným Mpembovým efektem stojí nejspíše schopnost vody podchladit se na určitou teplotu, aniž by začala mrznout. Voda totiž zpravidla nemrzne okamžitě, při dosažení teploty 0 °C, ale mnohdy až při teplotách nižších. Vše pravděpodobně souvisí se vznikem tzv. ledových klastrů (mikroskopických zárodků ledu), které se snadněji utvářejí ve vodě, jež měla před ochlazením vyšší teplotu. Jednoduše řečeno při ochlazování je studená voda schopna podchladit se na nižší teplotu (než voda teplá), aniž by začala mrznout.
Mrznutí vody však ovlivňuje tak velké množství vlivů, že ne vždy k popsanému Mpembovu efektu skutečně dojde.
Vážení čtenáři, dotazy do této rubriky posílejte na adresu AMC Lidové noviny, ulice Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5 nebo e-mailem na zahady@lidovky.cz. Obálku označte Věda - záhady.
