Scénou ponořenou do zelenavého oparu reflektorů otřásá v základech nesnesitelný hlomoz. Souhra zahradního vysavače spuštěného na zpětný chod a elektrické kytary tvoří doslova vražedné duo. Kakofonie zvuků, kterou odráží přehršle smetí na jevišti, je dílem dvou ruských chlapíků připomínajících mystika Rasputina. Rituál, jehož jsme svědky, masakruje v sérii bizarních obrazů virtuálního hrdinu na sedmnáct různých způsobů. Publikum v prostorách londýnského Institutu moderního umění, který trochu připomíná pražské divadlo Archa, reaguje s nadšením. Potvrzují se mi slova jednoho ze spoluzakladatelů a ředitelů Mezinárodního festivalu mimů v Londýně, Josepha Seeliga. Podle něj tu divadlo Akhe ingeneering (hra Gobo. Digital Glossary) hostuje již počtvrté a vždy se setká s velkým ohlasem, protože nabízí něco úplně jiného, než na co je veřejnost zvyklá.
Letošní ročník tradiční dvoutýdenní přehlídky nazvané London International Mime Festival skončil tuto neděli. Opět se snažil představit to nejkvalitnější, co se aktuálně zrodilo v dílně evropského fyzického divadla, nového cirkusu či jevištní animace. Výuka dramatických škol v Anglii se rozhodujícím způsobem soustřeďuje na práci s textem. A to i navzdory impulzům, které od počátku minulého století díky režisérským osobnostem E. G. Craiga a později Petera Brooka rezonovaly v tvorbě britské avantgardy.
Festival tedy pomáhá již od roku 1977 propagovat vizuální divadlo proti tradici shakespearovského kultu. Za posledních dvacet let významně přispěl k proměně zdejší scény. Musím přitakat Josephu Seeligovi, že techniky vizuálního divadla si nyní vypůjčují i komerčně úspěšné mainstreamové produkce. Paradoxní přitom je, že se přehlídka pro zestručnění názvu zaštiťuje zavádějícím termínem mim. Většina lidí si neomylně spojí tento pojem s těmi nejkonvenčnějšími praktikami žánru. To přesto nebrání převážně mladým návštěvníkům vyprodat každou inscenaci do posledního místa. Když se člověk kolem sebe v hledišti rozhlédne, změť cizích jazyků napoví proč. Kromě odborné veřejnosti tvoří nezanedbatelnou část divácké obce turisté. Pro ně je totiž převážně nonverbální umělecký výraz možností překlenout jazykovou bariéru.
Útok divoké zvěře na fast food Na počátku zkoušek představení Flesh and Blood & Fish and Fowl byl záměr Charlotty Fordové přenést na jeviště groteskně pojednanou situaci velkoměstského člověka sežraného divokou zvěří. Geoff Sobelle přišel s návrhem dramaticky zpodobit nevyhnutelnost pádu civilizace. A tak inscenace těchto dvou komiků zkoumá nakonec průnik obou přístupů. Sobelle se svíjí zdeprimovaným nechutenstvím za svým manažerským stolem. Jeho kolegyně mu s křečovitě napjatými rysy neukojené sekretářky předčítá výroční zprávu. A firmu s rychlým občerstvením mezitím za nepřetržitých výbuchů smíchu publika pohlcuje animalita vycpané zvěře. Prostor bez rampy, jakoby propadlý v suterénu Barbicanského centra, věru nic nedluží svému názvu Jáma (festival operuje v sedmi různých divadlech). S trochou nadsázky ve výsledku evokuje atomový kryt i apokalyptický pocit zmaru. Teprve však představení španělského Teatra Corsaria La Maldición de Poe mi skutečně vnutí potřebu procházky po čerstvém vzduchu. Když šílená megaopice podřeže dva roztomilé důchodce, uleví mi jen vědomí, že se nacházím na loutkovém představení. Inscenace inspirovaná dílem E. A. Poa staví na poetice mysteria hrůzy zasazeného do naivní stylizace.
Uvidíte, co jste ještě neviděli Přehlídka čítá celkem patnáct souborů. Jako pocta zemi původu i nejvyhlášenějšímu patronu žánru je letos více než ze třetiny zastoupena Francouzi. Našinci bude povědomé jméno skupiny Atelier Lefeuvre & André, která svou klauniádou loni hostila pražskou Letní Letnou. Z českých umělců se naopak do historie věhlasného londýnského festivalu zapsal pouze kdysi Bolek Polívka. Zdá se, že tuzemským mimujícím divadelníkům chybí do světovosti dostatečně inovativní poloha výrazu. Záměr spoluředitele přehlídky je jasně formulovaný: „nabízet něco jiného a neobvyklého, co by lidé jinak neměli možnost vidět...“
O autorovi| ŠÁRKA ŠVÁBOVÁ, Autorka je divadelní publicistka
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
