Mirek Topolánek se ve své zprávě předsedy ODS pokusil najít příčiny nedobrého dojmu, jímž občanští demokraté na veřejnost působí. Nevyhnul se přitom ani pozoruhodné sebekritice: „Nedostatečně jsem odděloval soukromé problémy od pracovních vztahů s novináři, často jsem hovořil a jednal jen jako člověk, nikoliv jako politik a předseda.“
Zajímavá dichotomie. Dle pana Topolánka můžete dát fotografovi pěstí jako člověk, nikoli jako předseda. Dělat v parlamentu sprostá gesta je asi dovoleno lidem, nikoli politikům. Odlétat na „soukromé“ dovolené s ministry za zadkem a na dotazy, kdo platil soukromé letadlo, arogantně mlžit smí pouze a jedině lidé placení z našich daní. Topolánek zkrátka ví, jak se chová „sprostý lid“.
Takový výsledek analýzy Topolánka přímo usvědčuje z opravdové arogance. Oponenty totiž normální lidé neurážejí, tím spíš je nemlátí. Pokud tak činí, jsou to hulváti – anebo politici či předsedové.
