Z té vnější stránky určitě ano. Samozřejmě každá mše má stejnou hodnotu po teologické, obsahové a ideové stránce. Po vnější stránce je ale ta půlnoční trochu jiná. Už ta atmosféra, stejně jako lidé, kteří na ni přicházejí. Běžně se v kostele scházejí lidé věřící, kteří přesně vědí, jak vypadá struktura mše, jak se kdy odpovídá a jak se zpívá, vědí co následuje. Na půlnoční však jde velká většina lidí, kteří do kostela přichází pouze jednou ročně, a tím pádem i atmosféra v kostele je poněkud odlišná.
* LN V čem je jiná konkrétně pro vás?
To nedokážu přesně říct. Půlnoční mám moc rád, ale znám i kolegy, kteří se jí bojí. Myslím, že jim rozumím, protože tam nemají zázemí, na které jsou zvyklí, a nevědí, co můžou očekávat od lidí, kteří neznají chod liturgie. Pro mě je půlnoční naopak jakousi výzvou, příležitostí předat to, v co věřím, i těm lidem, kteří přišli za vánočním poselstvím. Pokud svou promluvou oslovíte věřící, je to bráno za samozřejmost, ale pokud se vám podaří oslovit nevěřící, je to krásný pocit.
* LN Mše hodně závisí i na spolupráci posluchačů. Snažíte se ji pro sváteční publikum zjednodušit?
Určitě ne. Jenom se snažím ty části, které jsou náročné na pochopení, vlastními slovy trochu uvést. Pro mě to zase není až takový problém, sám jsem nějakou dobu nevěřící byl, takže se snadněji vciťuji do jejich pozice a uvědomuji si, co v tu chvíli asi prožívají, co je irituje nebo nudí nebo čemu patrně nebudou rozumět. Snažím se, aby vycítili nejen teologický, ale i lidský rozměr ve všem, co se při půlnoční odehrává.
* LN Rozumím tomu, že se snažíte některé pro ateistu nudnější pasáže omezit?
Vůbec ne. Text, který je ve mši závazný, lze podat záživně nebo nezáživně. Proto je setkání s nevěřícími na půlnoční jakousi zkouškou, zda je kněz již rutinář, nebo není. Pokud ano, tak text odrecituje písmeno po písmenu, slovo po slovu. Právě ta přítomnost nevěřících, nebo - abych byl přesnější - nepraktikujících, nutí kněze se slovem více pracovat, a to mě hodně baví. Víc mě to nutí při mši uvědomovat si, co říkám.
* LN Jak se na půlnoční mši připravujete?
Nejvíce času zabere promluva, protože si uvědomuji, že ji posluchačstvo musí rozumět. Jako v každé jiné profesi i kněžím hrozí, že začnou používat slovník, kterému jiný člověk nerozumí. Kážeme a mluvíme k lidem dnešní doby, pro které je většina církevních termínů španělskou vesnicí, takže nemůžu používat slovník, na který jsme běžně zvyklí. Spíše se snažím najít něco, co je pro člověka dnešní doby oslovující a co mu něco říká.
* LN Jste tedy nervóznější, že vám méně odpustí, že čekají, že se něco stane?
Popravdě musím říct, že trému mám před každou promluvou, což mi málokdo věří. Popadne mě při každém veřejném proslovu, přestože už bych za ta léta a zkušenosti měl být trochu víc otrlý. Ale asi je to tak dobře. Tréma člověka nutí být pozorný a lépe se na každé vystoupení připravovat.
* LN Proč je tato mše vlastně o půlnoci?
Křesťané zpočátku vůbec neslavili narození Ježíše, nebyl pro to důvod, vždyť si nepřipomínali ani svoje vlastní narození. Pro ně bylo nejdůležitější slavení Ježíšova vzkříšení, tedy Velikonoce. Teprve později se začalo připomínat narození Ježíše v Římě, pak na Východě. A stanovení data bylo úplně prozaické. 25. prosince se slavil slunovrat, návrat boha slunce a křesťané využitím tohoto dne vytvořili jakýsi oslí můstek mezi tím, v co už lidé věřili, a tím, co jim chtěli oznámit: Ježíš je tím pravým sluncem, které přichází na zem a nám lidem nabízí světlo do životních temnot. Takže mají pravdu někteří kritikové, když tvrdí, že datum Vánoc není původem křesťanské, ale nemají ji, pokud tvrdí, že Vánoce nemají nic společného s křesťanstvím.
* LN Četl jsem, že někde je půlnoční mše už v deset hodin večer, protože se kněz domluvil s věřícími, kteří nechtěli tak dlouho bdít.
Původně se dny v kalendáři nepočítaly od půlnoci do půlnoci, ale předchozí den skončil, když přestalo být světlo. Slunce zapadlo a tím začal druhý den. V liturgickém kalendáři církve tato praxe přetrvala dodnes. Proto Vánoce jsou sice až dvacátého pátého, ale začátek je už po setmění dne předchozího, tedy podle současného kalendáře čtyřiadvacátého večer. Mše z následujícího dne tak může být, jakmile se setmí.
* LNOpůlnoční mši se slaví narození Páně, a přitom mše samotná je připomenutí zmrtvýchvstání Ježíše. Není to trochu paradox?
Souvisí to s tím, že věřící křesťané si při mši od počátku připomínali Ježíšovo zmrtvýchvstání. Přitom si ale mohou dále připomenout nejenom Ježíšovo narození, ale i různé další události z jeho života anebo i ze života svatých. Je to jako když třeba někdo zemře a při posezení lidé u příležitosti jeho smrti vzpomínají nejen na to, jak zemřel, ale úplně klidně vytáhnou události, které kupříkladu sahají do jeho dětství.
* LN Proč ateistický Čech nejvíce chodí na půlnoční mše?
Často slýchám otázku, jestli jsou Češi ateisté. Já myslím, že nejsou. A priori nejsou proti Bohu. A proč jsou proti církvi a jakémukoliv sdružování v náboženských spolcích - to bychom museli hledat odpověď v dlouhé tradici a historii národa. Myslím, že i Čech, jako každý jiný člověk, je v podstatě nábožensky založený, protože se setkává s věcmi, které ho přesahují. Vánoce jsou takovou bezbolestnou příležitostí, jak si existenci nadpřirozena uvědomit. Bezbolestnou proto, že na rozdíl od Vánoc Velikonoce nás trochu bolí, vzkříšení předchází smrt a utrpení, tedy něco, co se člověku příliš nezamlouvá.
* LN Máte zkušenosti ze zahraničí. Jací jsou Češi? V čem jsou během mší zvláštní?
Můžu porovnat pouze Francii, Slovensko a Česko. Bohužel v náš neprospěch musím říct, že z těch tří národů jsou Vánoce nejvíce komerční a povrchní právě u nás. A co mě mrzí také, že i nejkratší. Zajímavostí dlouhého adventu v Česku je, že v obchodech a kancelářích jsou Vánoce již od poloviny listopadu, a skončí na Štědrý večer, případně na půlnoční. Pak začíná výprodej a jakési dozvuky. Je to paradox, protože v tu chvíli opravdové Vánoce teprve začaly.
JAK PROŽÍVÁ VÁNOCE MILOŠ SZABO Můj Štědrý den
Letos bude docela pestrý. Není ranní mše, takže můžu vstát až v šest hodin, což je trochu později, než obvykle vstávám. Na dopoledne mám domluvené dva rozhovory s lidmi, kteří chtějí Vánoce prožít hezky, a nemůžou se se mnou potkat jindy, než teprve na Štědrý den. Kolem poledne bych chtěl nazdobit
stromeček. Čas ušetřím tím, že ten den neobědvám. Rád bych pro jednoho staršího člověka uvařil večeři, uvidím, jestli se mi to letos povede, ale chtěl bych v ten den udělat něco pro toho, kdo je sám. Jinak je u nás v šestnáct hodin první mše, ve dvacet dva hodin druhá mše a přesně ve 24 hodin je půlnoční mše u sv. Prokopa. Potom Vánoce vlastně pokračují, protože v osm hodin ráno je mše u sv. Anny, v půl desáté u sv. Prokopa další, v jedenáct u sv. Rocha a odpoledne v osmnáct hodin poslední mše. Pravděpodobně půjdu spát až dvacátého pátého prosince pozdě večer.
