Že bydlení frčí a touha po změně je vlastní osobám ženského pohlaví, rychle pochopili manažeři dámských časopisů a tak vrhli na trh jejich mutace, které se údajně věnují interiérové architektuře. Jenže to, co se tu za ni vydává, je ve skutečnosti pouze činnost aranžérská a dekoratérská. A většinou bezkoncepční, neboť změny tohoto typu pouze cosi nějak přikryjí a za dva roky je uživatel ve stejné situaci. Nemluvě o tom, že převážně jde o řízené pěstování nevkusu.
Milovníci ovikýřovaných staveb s balustrádami si ale přijdou na své. Rady jak vylepšit či přeměnit perníkovou chaloupku na „ocelokolnu“, romantický bivak ve větvích a podobně se hrnou ze všech stran. V Marianne Bydlení mě například uzemnily rady jakési „designérky“. Prostě nápady, nad kterými by závistí zbledl i Corbusier.
Mám prý vzít štětec, bílou barvu a vydat se k hromadě nasekaného dříví. To pak pokreslit kroužky, srdíčky a popsat vzkazy jako miluji tě, má lásko a podobně. Pominuli prostou slabomyslnost těchto pokynů, zajímalo by mě, zda naše designérka někdy štípala dříví v minus deseti a pokoušela se pak v takové morně zatopit. Ony by jí ty „launy“ přešly. Studnice nápadů je však nevyčerpatelná. Opadal vám vánoční stromeček? Proboha nevyhazovat, popadněte to koště, zapíchněte ho do zahrady a zavěšte na něj přáníčka a roztomilůstky. A pak ještě můžete udělat vázu a svícen z ledu nebo větev na šperky...
Mám dojem, že stará dobrá Vlasta s recepty z kapsáře Jiřiny Bohdalové a návody, jak odstranit skvrny, správně podestlat králíkům a uštrikovat svetr s norským vzorem, byla na rozdíl od této přehlídky nesmyslů vrcholně sofistikovaná tiskovina, která aspoň nic nepředstírala.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
