Jak málo stačí být pozorný a

Jak málo stačí být pozorný a sledovat reakce samozvaných tribunů pravdy a lásky...Redaktoři ČT Moravec, Železný a Písařovicová přítomní Zemanovu inauguračním projevu vyhlíželi, jako kdyby spolkli Švandrlíkovu ondatru. Cože to, probohaživého, nového prezidenta napadlo, že přiřadil k ostrovům negativní deviace (mafiáni a neonacistické bojůvky), též podstatnou část médií, která se zaměřuje na vymývaní mozků a jejíž veřejnost masírující představitelé, jak Miloš Zeman specifikoval, vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí. Už tohle přiřazení části novinářské obce k čemusi negativnímu vyrazilo naší trojici redaktorů viditelně dech z těla, ale ještě víc je šokovalo, že jedině tento bod prezidentova projevu odměnilo shromáždění ve Vladislavském sále spontánním potleskem. Ten potlesk a údiv trojice redaktorů nad tím, že právě ve zmíněném momomentu zazněl, odkryl pozoruhodný rozpor mezi tím, jak na politiku nahlíží většina našich novinářů a většina těch, kterým je jejich práce určena.    

Sám jsem se naučil číst mezi

Sám jsem se naučil číst mezi řádkami, věřit jen těm informacím , co jsou opakovaně a z různých zdrojů potvrzené. Jsem dost starý na to abych skákal na špek a jsem ve střehu vždy, když se mi někdo něco snaží vnutit. Marketing je sfiňa.... a to mi umožňuje držet si odstup od všech informací abych jimi nebyl zmasakrován. Můžu zodpovědně prohlásit , že média se dělí na dvě skupiny, ti co umí ještě psát a ti co tisknou, na novináře a spisovatele na jedné straně  a na presstitutky na straně druhé. Typickými presstitutkami jsou media, které se projevily nekriticky 9/11 viz BBC, CNN atd  nebo při "osvobozování Yugoslávie, Libye, Syrie, Iraku, Afghanistanu, Nikaragui, Mali atd a atd.

Ne všechno co je z papíru je knížka,

a nemá smysl na to psát recenze.

Nemohu komentovat kdejaký článek,

nemám tolik času. Ale obě knihy Petra Hájka vřele doporučuji, a to nejen proto, že se čtou jedním dechem, jak mi potvrdili všichni mí přátelé. Někteří měli k obsahu určité výhrady, ale kromě autorky nevím o nikom, pro koho by to byla "velká dřina".

Coze?

"Za to, že dokážu číst mezi řádky, vděčím svým rodičům. Ti prožili většinu dospělého věku v době komunismu, kdy číst noviny a nevěřit oficiálním informacím bylo součástí každodenního života."Tohle plati spis na dnesni dobu. Za socialismu meli obcane objektivnejsi informace (s vyjimkami) nez dneska , kuprikladu jestli se objevila v mediu nepravdiva informace, muselo se opravovat, a redaktor mohl mit problem. Coz dnes vubec neplati, CT muze klidne tvrdit, ze Iran bude mit do roka atomovku, nebo ze Irak ma takove a makove zbrane, anebo ze neokolonialisticka invaze je humanitarni "misi". Prirozene, dale clanek cist nebudu.

legrační

Je to legrační, když recenze svým obsahem dává autorovi recenzované knihy za pravdu, ač se tolik snaží o něco jiného. Víte, panímámo na plný úvazek, Petr Hájek je skvělý novinář a Reflex, který je jeho dílem, dodnes žije z tehdejších čtenářů a jejich nostalgie. On ví, o čem mluví, když je řeč o novinách a novinářích .. narozdíl od takových, kteří si v různých výborech a otevřených spolcích masírují vlastní ego a melou přitom vznešené nesmysly.Až Vy budete někomu stát za to, aby se Vašimi myšlenkami zabýval, pak  (možná) budou zajímavé i Vaše pohledy na cizí myšlenky. Do té doby .. pište klidně dál, legrace není nikdy dost :-)

Bohužel "mezi řádky" musím číst i tuhle recenzi.

"Bártovi můžeme poděkovat za to, co se stalo s českým národem, a nikoli takzvané „pravdolásce“." To myslí autorka vážně?