Když jsem předložila tuto otázku svým přátelům, kteří znají od dětství mne i mé syny, smáli se. Vědí totiž, že mít zásady (např. respektovat potřeby a individualitu dítěte, být trpělivý a snažit se vychovávat dítě tak, aby se cítilo v bezpečí a milováno, a nejen slovy, ale i příkladem) nestačí. Moje výchovné zásady byly ovlivněny i častou prací s dospívajícími a dospělými, kteří postrádali pocit bezpečí a lásky v dětství a později v životě sebedůvěru a cíle, které by je vedly ke spokojenému životu. Vlastní zkušenosti mne naučily větší trpělivosti a také úctě k těm, kteří své původní výchovné zásady i život dokážou přizpůsobit někdy i náročným potřebám dětí.
Děti: Michal (30), a Jan (25)
O autorovi| Hana Papežová, předsedkyně odborné sekce pro poruchy příjmu potravy VFN Praha
