Davy Afroameričanů přišly v noci na středu v Harlemu uctít „krále popu“.
Nejslavnějšího bílého černocha.
NEW YORK Jeho podoba s Michaelem Jacksonem je až zarážející. Není to jen typickým kostýmem zesnulé hudební hvězdy (klobouk, sako, třpytivé rukavice, bílé ponožky a lakýrky) a tanečními pohyby, Afroameričan Samuel L. Howard má i podobnou tvář. Stejně jako král popu upoutá křehkým nosem a jemnou bílou pletí.
Jeho rysy jsou ale bezesporu černošské. „Moje matka je běloška, táta černoch,“ vysvětluje ve chvíli, kdy skončí svůj tanec a doslova se vyvleče z těsného objetí lidí, kteří si ho fotografují svými mobily. Většina kolemjdoucích jsou Afroameričané. Pro ně je Michael Jackson černošská hvězda.
Korpulentní žena, jež se představí jako Louisa, mi později v davu lidí řekne, že Jacksona řadí dokonce mezi černošské superhvězdy. Kromě něj jmenuje také prezidenta Obamu a basketbalistu Jordana. Zdá se, že tu nikoho příliš netrápí, že sám Jackson změnil barvu své pleti. Tanečník Howard ostatně strhává dav právě i svou „světlou barvou kůže“. „Tenhle kluk jako by Michaelovi opravdu z oka vypadl,“ směje se Louisa.
Konkuruje mu Obama Nálada ulice od úmrtí Jacksona se příliš nemění, lidé se více radují, než pláčou. A také prodávají a kupují všechno možné, co nese jméno jejich idolu. U divadla Apollo, jež stojí na 125. ulici, lze v poslední době najít desítky stánků s oblečením, jež nese Jacksonovu podobiznu s daty jeho narození a úmrtí. Prodávají se tu i jeho desky, plakáty, kalendáře či obrazy. Jacksonovi tu konkuruje jen Barack Obama, jehož suvenýry zaplavily ulici po vyhraných volbách z listopadu loňského roku. A ulice, stejně jako média, řeší, co se vlastně s Jacksonem v posledních okamžicích jeho života dělo, jestli se předávkoval, nebo ho snad zabil jeho doktor, co bude s jeho dětmi, jeho penězi (a dluhy).
Teorií je mnoho a často nabývají až fantaskních rozměrů. Stejně jako jeho měnící se barva kůže. Na jednoduchou otázku existuje bezpočet odpovědí. Samuel L. Howard má pocit, že se Jackson chtěl zcela osvobodit od „sadistického“ otce.
Sám Michael Jackson přiznával, že ho jeho otec Joe často hrubě bil a zesměšňoval. Mimo jiné ho prý ponižoval tím, že jeho nos označoval za „ošklivě placatý“. Louisa má jiné vysvětlení. „Jako běloch měl větší šanci prorazit,“ říká a dodává: „Nakonec by stejně dosáhl úspěchu, protože měl talent od Boha.“ V médiích se přitom objevují i jiné teorie. Jackson byl prý kdysi uhranut jistou neznámou bílou ženou a chtěl se do ní doslova „převtělit“, jiná pověst hovoří třeba i tom, že jeho skutečná kůže byla „flekatá“. Pro zpěváka bylo prý snazší kůži změnit na bílou než na černou.
Král v době bílé kultury Každopádně debata o Jacksonově rasové „rozkolísanosti“ se vede i na akademické půdě. Profesor Gerald L. Early, jenž na washingtonské univerzitě přednáší afroamerická studia, říká, že mu Jackson připomíná slavného afroamerického komedianta, hudebníka a herce Sammyho Davise Juniora. „Stejně jako Jackson se Davis svým vzhledem cítil jako podřadný člověk, chtěl zapadnout do světa Hollywoodu, jemuž dominovali bílí umělci,“ citoval profesora list The New York Times. Early vyzdvihl Jacksonovu „odvahu“ označit se za krále popu v dobách bílé kultury. Byl tu král swingu Benny Goodman, král jazzu Paul Whiteman a samozřejmě král rokenrolu Elvis Presley. Deník také poukázal na období, kdy se někteří černoši nemohli smířit s Jacksonovou obměnou, považovali ho za člověka, jenž pohrdá svou vlastní rasou. Po jeho smrti se dá říci, že tato podezření, či snad dokonce nenávist, jsou zapomenuta ve víru popularity, kterou si Jackson během svého života vydobyl. Přesto někteří rebelsky říkají, že nehledě na barvu kůže Jacksonova hudba a především potom taneční projev byl „ryze černošský“. A ještě jedna věc se zdá být zjevná. V Americe se narodila nová legenda. Vedle lidí oblečených do kostýmů ala Las Vegas, jenž na svých posledních koncertech nosil Elvis Presley, budou zřejmě po amerických městech chodit lidé vyznávající styl Michaela Jacksona. Howard je už nyní jedním z nich.
***
lidovky.cz Vše o smrti zpěváka najdete na www.lidovky.cz
O autorovi| Eduard Freisler, dopisovatel LN v USA
