zajímavé

Chybí mi v rozhovoru zamyšlení nad tím, proč a jak mohli Rakušáci - a byl to citově "jejich Francjosef" ne náš, Češi k němu měli odtažitý vztah - být schopní se zkulturnit a vyčistit si hlavu od potřeby "tatíčka na Hradě" a proč, když mohli oni, bychom nemohli dnes a v budoucnu i my. Jde jen o to chtít... Je jasné, že mnozí politruci účelově jít rakouskou cestou nechtějí, aby mohli tatíčkovsko-hradní efekt zneužívat pro sebe. Jeden takový vážný pokus se v zimě podařilo odvrátit porážkou Schwarzenberga, kde byl už tento paternalistický a neofeudální element už přímo součástí předvolební kampaně ("děti bych mu svěřil... je lepší než já" jak říkal nevím už kdo, imbecilní prohlášení Menzela, Svěrákův podlézavý pseudointerview v kampani, atd. atd.). Místo reflexe tu poskakuje pan Pithart, tvrdící, "že zkrátka potřebujeme tatíčka" (nedoporučoval pan Pithart před volbami za toho tatíčka Švarcenberka?) a nedá se s tím nic dělat, a pan Kysela, krčící rameny a bavící (ale jen sám sebe) trousením citátů ze Švejka. Právě ta právnická čeládka by měla místo odevzdaného krčení rameny zkoumat, jak instituce změnit směrem ke slabému, úřednickému prezidentovi.                 Stejně byla přímá volba prezidenta jen populistické šidítko, které se lidem předhodilo, aby zapomněli na skutečně mocný nástroj, obecné referendum, kterého se všechen ten dobytek bojí jako čert kříže. Teď na podzim se jim zase bude jako šidítko předhazovat "přímá volba starostů a hejtmanů".  "Proces posilování hlavy státu vás může zavést stejně tak do Paříže jako do Moskvy. Ale to, kam se vydáte, hodně záleží na společenském a kulturním kontextu. A obávám se, že do té Paříže máme v tomto ohledu dost daleko."- Má to snad znamenat, že Francie je nějak kulturně-politicky výš než my? O tom by se dalo úspěšně pochybovat: narozdíl od Paříže přinejmenším nevedeme každý druhý rok mezinárodní právo porušující války na Blízkém Východě a v Africe.