Politici moc dobře vědí, jak jsou nepopulární. Jejich prestiž je podle průzkumů srovnatelná s uklízečkou či prodavačem ojetých aut. Politické elity nedokážou hospodařit s veřejnými penězi, nedokážou odolávat zájmovým skupinám, zavírají oči před civilizačními problémy a nedokážou většinu veřejnosti přesvědčit, že jsou na její straně. Kam teď?
Jasně, potřebujeme slyšet hlas šestnáctiletých. Je to věková skupina, která se sice o politiku nezajímá (výjimky působí odstrašujícím dojmem), nic nepamatuje, ale zato je nejlépe manipulovatelná (ne náhodou jsou průkopníky snižování volebního věku komunistická Kuba a Nikaragua).
Nežije ovšem na vlastní triko a nemá za nic zodpovědnost. A když dítěti podstrčíte myšlenku, že má na něco právo, zakousne se do ní jak klíště.
Když už někdo chce provést něco radikálního s volebním právem, větší smysl má posílit hlasy těch, kdo mají víc dětí. Ale podívanou na rapující politiky slibující prodej piva od šestnácti nepotřebujeme.
Jasně, potřebujeme slyšet hlas šestnáctiletých. Je to věková skupina, která se sice o politiku nezajímá (výjimky působí odstrašujícím dojmem), nic nepamatuje, ale zato je nejlépe manipulovatelná (ne náhodou jsou průkopníky snižování volebního věku komunistická Kuba a Nikaragua).
Nežije ovšem na vlastní triko a nemá za nic zodpovědnost. A když dítěti podstrčíte myšlenku, že má na něco právo, zakousne se do ní jak klíště.
Když už někdo chce provést něco radikálního s volebním právem, větší smysl má posílit hlasy těch, kdo mají víc dětí. Ale podívanou na rapující politiky slibující prodej piva od šestnácti nepotřebujeme.
