„Nežárlili jsme, mělo to své výhody,“ usmívá se Pavol Múdry (60). „Takže jsme měli hezké dětství,“ dodává.
* LN Jaké jste prožívali dětství, když maminka byla pořád na stadioně?
V podstatě normální, protože jsme taky chtěli bruslit. Ondreje jsme brzy brali jako bráchu.
* LN A co později, když v polovině šedesátých let začala maminka jezdit s Nepelou po závodech a soustředěních?
Spíš nás to naučilo samostatnosti, museli jsme umět se o sebe postarat. A když šla sestra studovat do Vídně, což při uvolnění kolem roku 1968 šlo, starali jsme se s tátou, který zemřel loni v listopadu, o domácnost jako dva chlapi v chalupě.
* LN To jste ani trochu nežárlili?
Já si v té době spíš užíval větší volnost. Až později, když jsem vychovával svoje děti, jsem si říkal -možná nám kolem puberty máma trochu chyběla... Ale ta volnost měla taky svoji cenu. Stačilo se dohodnout s tátou, to bylo všechno.
* LN Nežárlili jste ani později, když se veřejně začalo říkat, že Nepela je třetím dítětem vaší maminky?
Ne, my jsme ho spíš vnímali jako její první dítě. Ale opravdu! (smích) Já byl o půl roku starší než Ondrej, sestra Dagmar o šestnáct měsíců. V našem dětském vnímání jezdil Ondrej s mámou po světě a vozili nám různé dárky, protože tady se tehdy nedalo koupit zdaleka všechno. Je pravda, že kolem Ondreje se brzy začalo točit všechno, my jsme jim ale úspěch přáli.
* LN Ve druhém patře domu v Bagarově ulici žije Nepelova starší sestra. Stýkáte se?
Mezi ní a námi nikdy nebyl žádný vztah. Ondrej chodil k nám, učil se a jedl, ale jeho sestra, mírně hendikepovaná dáma, do krasobruslařského světa nezapadla. Ovšem za maminkou, která žije o patro níž, chodíme, pořád se snažíme vyvíjet nějaké aktivity.
* LN Znal Ondrej Nepela něco jiného než krasobruslení?
Když jsem začal studovat tělesnou výchovu, zavedl jsem ho do populárního Véčka, vysokoškolského klubu, kam se chodilo v partách. Bylo mu sedmnáct osmnáct, už byl známý, chtěl jsem, aby se věnoval taky něčemu jinému. Na střední škole ještě ne, ale pak už byl náročný na společnost a do Véčka chodili lidé hlavně z uměleckých kruhů. Tak se seznámil se členy kapely Modus, zpěvákem a skladatelem Jankem Lehotským, zpěvákem Pavlem Hammelem a dalšími. Našel tam hodně přátel.
* LN Nepela chtěl po vítězství na olympiádě v Sapporu v roce 1972 do lední revue, stranické špičky jej ale přesvědčovaly, aby závodil ještě rok nato na bratislavském mistrovství Evropy. Projevovalo se to na něm nějak?
Byl z toho velmi nervózní, a tím pádem i naše maminka. Až z toho v jednu chvíli vyplynulo, že se k ní zachoval nezdvořile. Tak jsem mu domluvil, musel jsem ho srovnat. Jak? To neřeknu. Vyřešili jsme to jako chlapi, ale na našem dobrém vztahu se nic nezměnilo. Vždyť říkám, že jsme byli jako bráchové.
* LN Jak tedy na Ondreje Nepelu vzpomínáte?
Jen v dobrém, nikdy jsem nepotkal tak houževnatého sportovce. Je velmi smutné, že odešel příliš brzy... Víte, kolem Ondreje se tvořila jedna úspěšná kapitola naší rodiny a to vám v srdci zůstane. Strašně jsme ho podporovali, protože jsme strašně podporovali naši maminku. A jim se to povedlo.
