Vím, že to, co teď napíšu, je velmi nepopulární a nejspíš za to od vás, čtenářů, schytám i nadávky. Ale už mi leze čím dál víc na nervy ten sílící český nářek, že německá policie dál kontroluje české občany, jako kdyby hranice přestala existovat pouze formálně.
Souhlasím s tím, že osobní prohlídka, zvlášť přesahuje-li základní respekt intimity, na silnici nemá co dělat. Ale na druhé straně jen odráží sílící bezmoc a vztek německých občanů na ty naše české spoluobčany, kteří využili zrušení hraničních kontrol k tomu, aby se naplno vydali na loupeživé výpravy do jejich příhraničních měst a vesniček. Vykrádají garáže i domy, odvážejí auta a – jak si postěžoval majitel autosalonu, kterému už jich ukradli deset – když se jim podaří uniknout německé policii, na naší straně už je nikdo nestíhá… Ta poslední část poslední věty je nejdůležitější; odráží totiž klamný optimismus, s nímž se unie do bourání vnitřních bariér pustila, a zároveň ty nejtemnější obavy její civilizované části: že totiž volným smísením nedojde k ozdravení postkomunistických zemí, ale naopak jejich sociální močůvka začne otravovat i dosud zdravou část Evropy. Můžeme se stokrát rozčilovat, že nás vyspělé země přiřazují k Východu a nerespektují naši vnitřní identitu tzv. středoevropanství. Můžeme se stokrát ohánět nostalgickou definicí, že jsme historicky byli vždy něco daleko lepšího než Balkán. Denně nás stovky detailů demaskují.
Popřál by snad někdo ve Švýcarsku bratrovi Karla Schwarzenberga „hlavně zdraví, to ostatní si už nakradem“, jako jeho český soused? Jak říká kníže: dostal by hned facku.
Dovolil by si rakouský expremiér vyprávět veřejně, jak si půjčoval na svou manželskou nevěru byt od jednoho z ministrů? A nejde vůbec o sám akt Topolánkova záletnictví. Všichni rakouští (ale i němečtí, francouzští a dánští) ministři by se okamžitě vzbouřili: „To znamená, že vás má Gustav Slamečka zavázaného? Proto se stal ministrem?“
Anebo příklad z opačného konce společnosti: vyprávěl mi teď středoškolský profesor z Ostravska, jak mu za bílého dne začali romští spoluobčané odvážet do sběrných surovin drátěný plot ohraničující jeho zahradu. Volal policii, ale dopadl jako ten německý majitel autosalonu: řekli mu, že nemohou vyjet, protože překročili třicetikilometrový denní limit pohonných hmot a budou muset počkat, až se uvolní vůz městské policie. Aspoň pochopil, proč už zloději kradou i ve dne…
Nedivím se, že nás Němci kontrolují. Nejde o to, že podvádíme, chytračíme a krademe. Ale že to nikdo nestíhá. Balkanizovali jsme se duchem, odshora až dolů – a to balkánské na tom je, že už nám to ani nepřijde.
***
Nejde o to, že podvádíme, chytračíme a krademe, ale že to nikdo nestíhá
