Zároveň však musí svěřenci dvojnásobného nejlepšího trenéra ČR pochopit, že k dosažení titulu je dnes potřeba předvést víc než pokořit pouze letenského antikrista (to se tak maximálně zachráníme). S kým tedy budeme bojovat? Zatím to vypadá, že tradičně hlavně sami se sebou. Stále máme jednoznačně nejlepší tým v celé lize, jen se musí ten fotbalový parní válec rozjet.
V Českých Budějovicích už zazněl první náznak tradiční sešívané symfonie. Při fintě dvojice Volešák–Černý jistě zaplesalo srdce každého fotbalového fajnšmekra. Tím bych pro jistotu hodnocení zápasu na jihu Čech ukončil.
Je potřeba se upnout k světlým zítřkům. Rozpomenout se na nátlakovou kombinační hru, jež nás zdobila poslední dvě sezony, a ukázat to těm nabubřelým Srbům jak v hledišti, tak na hřišti. Očekávám plný dům a odpovídající výkon, který nám zajistí alespoň Evropskou ligu útěchy. Kromě získání dalších potřebných financí totiž vítězná konfrontace s netuzemskými týmy přinese do našich řad kýženou pohodu, s níž budeme překonávat betonářské obrany a kterou už v našich luzích a hájích předvádí každý kromě Slovácka (a Střížkova, kde se o to pouze snaží).
Takže hoši (a děvčata), na Bělehrad!
O autorovi| MICHAL ŠROUBEK, Autor (28) je slávista hlavou i srdcem.
