Nejlegitimnější štvanou zvěří jsou dnes kuřáci a má to svůj důvod.
Ten důvod, ač si to jeho hlasatelé snad ani neuvědomují, se opírá o dávnou judeo-křesťanskou tradici: Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim. Chceš, aby tě někdo obtěžoval něčím, co ti vadí, škodí, smrdí? Tak ani ty neobtěžuj ostatní.
Ano, dnes působí už jako mytologie, vzpomeneme-li na poměry 90. let, neřkuli starší. Své pamětníky má doba, kdy se kouřilo na pracovních poradách včetně těch redakčních. Jiní si vzpomenou na kuřácká oddělení ve vlacích i v letadlech, na kouření v kinech. Dočteme se, jak filozof Ladislav Klíma přestal v roce 1922 jezdit tramvají, protože magistrát v nich zakázal kouřit.
Teď se fronta přesouvá k veřejnému stravování a tu je háček.
Co nechceš, aby jiní činili tobě... Dobře, ale když si odmyslíme restaurace, veřejné jídelny, vegetariánské čajovny i kavárny, zůstávají ty hospody, do kterých se lidé chodí jen intoxikovat. Intoxikace - alkoholem, nikotinem, parfémem - je hlavním cílem návštěvy lidí, kteří chtějí, aby právě v tomto prostředí i ostatní činili to, co oni činí jim.
Ani pro liberála nemá praktický smysl skuhrat na kuřácká omezení v restauracích i nákupních centrech. Tam se lidé intoxikovat nechodí. Ale musí být nekuřácké i všechny nálevny? Musí být nekuřácké i ty, kam chodí lidi, kteří si sami a dobrovolně - jen mezi sebou a sami sobě škodíce - chtějí zapálit a popít? Za tuhle svobodu volby se může postavit každý liberál.
