Přátelé mu přezdívali Baron Prášil, protože byl velmi talentovaný sedmilhář, který rád vyprávěl historky a ještě radši si vymýšlel, co se nestalo. Svorně vzpomínají na jeho humor, všichni uznávají jeho mimořádný talent a swingové cítění v našich končinách nebývalé, připomínají Hálovu sympaticky bohémskou náturu. Málokdo však znal třeba jeho nepříliš šťastný životní start. Nebyl bolestín, nesvěřoval se na potkání s tím, že mu při heydrichiádě zastřelili tatínka. Bylo mu teprve devět let. A ve čtrnácti ztratil i maminku.
Vždycky elegantní, s hlavou na stranu (vyprávěl, že slyší jen na jedno ucho), vystřihl písničku i v indispozici. Nikdy na úplné špici, vždycky spolehlivý, lepší než leckteří úspěšnější. Už pro to všechno je dobré přečíst si vzpomínky Karla Hály. Naštěstí jich velkou část stihl probrat s autorkou knihy Karel Hála: Mistr swingu Věnceslavou Dezortovou. Nechala jeho vyprávění v jednoduché, střízlivé formě, netlačila jej do žádných póz (asi by se ani nedal). Možná tato forma vznikla z nouze, když zpěvák zemřel, dolaďovala autorka text s Hálovou manželkou (a společně přehlédly některá nedopatření typu foneticky psaného jména textaře Iva Fischera...).
Chlap, který měl rád život Ne snad, že by se v knize pamětník dočetl něco převratně nového, Karel Hála také nebyl žádný revolucionář, spíš by se na něj hodil příměr „dělník pop-music“. Na svůj úděl si ale nestěžoval, spíš jako bonbonek vyprávěl o tom, jak přišel o vlasy (při sázce) a našel tak zajímavou image dřív, než byly vyholené hlavy módní. Nebo proč si musel oholit kozí bradku (vypadalo to, že paroduje Lenina) a že nesměl zpívat písně s tak „kontrarevolučními“ tituly jako Dej mi pár okovů nebo „neateistický“ Můj otčenáš...
Z knižních vzpomínek se jeví jako „normální chlap“, který měl rád život (až páté manželství mu vydrželo čtvrt století), neuměl češtinu a matematiku a vůbec nerad psal (byl těžce přeučený levák), zato rád vařil (v nabídce je i recept na srnčí nebo návod, jak zavařovat okurky).
Vzpomínkové knihy o známých lidech mají jedno stále se opakující úskalí: vzpomínky kamarádů a přátel a výstřižky z tisku. Zabírají místo, které by mohlo být využito kvalitněji a mohlo by, třeba v podstatnější kritické stati, o kvalitách člověka, o němž si čteme, říci víc.
