Pokud si však uvědomíme fakt, že Kocour Vavřinec byl v Československu prvním oficiálně vydávaným komiksem určeným pro malé děti, a získal tak málem kultovní status, vlastně o takové překvapení nejde. Není divu, že téma mohlo spojit k napsání písně třeba Miroslava Wanka, kapelníka alternativní rockové kapely Už jsme doma, a písničkáře Jakuba Čermáka. V soukromí otce a syna. Ve dvougeneračním podání působí důvěryhodně i jejich textová moralita „rok šedesátý sedmý/ještě tu nejsou tanky... rok dva tisíce sedmnáct/ještě tu nejsou tanky“ (O původu kocourů Vavřinců).
Symbolický je i fakt, že album produkoval hudební publicista Petr Slabý. Syn manželů Dagmar Lhotové a Zdeňka K. Slabého, kteří s ilustrátorkou Věrou Faltovou kocoura Vavřince přivedli na svět. A spolu s otcem také spoluautor encyklopedie Svět jiné hudby, věnované alternativní muzice. Odtud i výběr účinkujících a samotný název alba Jiná hudba pro kocoura Vavřince.
Žánrově se album rozmáchlo opravdu pořádně. Kapela Květy v úvodní písni Knihovnička Kocoura Vavřince zabrousila až k ohlasům psychedelie. Jako kdyby chtěla připomenout, že rok 1967 byl zásadní i pro zformování scény psychedelického rocku.
Zábavným kusem Kozlík Spytihněv přispělo jazzové kvarteto Limbo. Chytlavým motivem se trefilo do stylu z dob, kdy jazzbandy točily hudbu k dětským kresleným seriálům. Především rozverná trubka Františka Kučery hraná „kvákavě“ s dusítkem působí tak zvukomalebně, že si snadno představíme povahu škodolibé postavičky, uvedené v názvu skladby.
„Kocouří koncepce“ ovšem snadno udrží pohromadě i alternativní rock (OTK, Dřevěné pytlí v jutových uhlích) nebo experimentální elektroniku, musique concrete a zvukové koláže (Július Fujak, Josef Ostřanský, Michal Kořán, Pavel Richter). A také současné ohlasy domácího undergroundu.
Třeba podle představ „podzemního orchestru“ BBP. Nebo v zajímavém prolnutí s elektronikou v podání tria Kolena, ve kterém se potkali Zdeněk „Hmyzák“ Novák z legendární formace Ženy, vydavatel Josef Jindrák z SPB a producent Martin Hůla alias Tvrdý či Bonus.
Album vyšlo v návaznosti na soubornou reedici kreslených příběhů Velká kniha kocoura Vavřince. Může tak posloužit i jako „soundtrack“ k listování v knize. Ovšem spíše pamětníkům než novým dětským čtenářům, jak napovídají uvedená jména interpretů.
Ale ne že bychom chtěli malé posluchače podceňovat. Spíše je třeba zdůraznit, že deska se neveze na vlně úspěšných dětských kompilací. Nikdo ze zúčastněných se násilně nestylizoval do roztomilé zpěvné podbízivosti, což přitom není na úkor (dětské ani dospělácké) hravosti.
Pro děti asi úplně není například koláž Pavla Richtera Mojmírův sen s vysamplovanou přednáškou o řeznickém zpracování vepřového (jedním z Vavřincových kamarádů je prasátko Mojmír). Ale možná je, třeba po poslechu vyrostou z potomků vegetariáni. Naopak jako snadno stravitelná pro malé posluchače působí třeba hříčka Kdo tam bude dřív v podání kapely Zuby nehty s loutkoherečkou, režisérkou i muzikantkou Markou Míkovou, která má ve vkusné tvorbě pro děti dlouholetou praxi.
Však oni si malí i velcí posluchači vyberou sami, rozbory jednotlivých nahrávek nejsou podstatné. Důležitá byla spíše příležitost k vydání zajímavé vizitky tvůrců alternativní hudby.
