Nitro je zmítáno rozpory, je plné vzpoury i něhy i touhy po setkání. Noc však dnes „obrovitě narůstá“ a člověku nezbývá, než aby si neustále protíral uši, aby zaslechl hlas a dech života, jinak mu zbude jen ponurá noc s mizejícími denními zbytky „snové radosti“. Hledající musí „dohořet na kámen“, aby se v jeho životě mohlo (po obratu) zažehnout cosi nového. Jen tehdy „rudá tanečnice vpluje do buněk“. Bude dovršena oběť a možná že dokonce andělský hlas zavelí k novému prožitku, třeba i transcendentálnímu. Jen tak bude překonáno prázdno, pocit vyhoření, pocit, že něco si myslím, ale něco jiného se děje. A tak se ukazuje, že vlastním pohybem je nezbytné spění k čemusi poslednímu, protože jen tak bude možno znovu „chodit ve svém domě“.
O autorovi| JIŘÍ OLŠOVSKÝ, Autor je překladatel
