Atraktivní byla i vizuální podoba. Na zadní stěnu pódiové konstrukce byly promítány barevné vzory orientálních koberců, maleb a ornamentů. A zcela nečekaným oživujícím prvkem byla i dvojice žonglérů. Zněla středověká hudba z Persie, Turecka, Alžírska, Španělska či Řecka a program odrážel nejenom barevnost kultur s lehce exotickým nádechem. Jako je tomu u projektů Jordiho Savalla pokaždé, živě odkazují na konkrétní historické situace, probouzejí zájem o širší souvislosti starých příběhů, válečných střetů a bolesti dávných exodů.
Tentokrát šlo o setkání Orientu s Okcidentem, ale také o hudbu uprchlíků a lidí pronásledovaných pro víru. Jordi Savall se do Prahy vrací pravidelně, na Pražském jaru naposledy zaujal se svým souborem Hesperion XXI a hudbou vázanou k bytostně španělskému tématu Don Quijote. Rád říká, že hudba je vždy současná, a všechny jeho projekty jsou ojedinělým hudebním dějepisem, v němž se živě zrcadlí dějinné křižovatky.