7. května 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Jste-li Čech, pak jste čestný, říká makedonský překladatel Dragan Georgievský

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Kundera a Čapek. Podle překladatele Georgievského mladší makedonští čtenáři... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kundera a Čapek. Podle překladatele Georgievského mladší makedonští čtenáři... | foto: ARCHIV AUTORA

SKOPJE Narodil se v roce 1983 v makedonském hlavním městě Skopje. Na tamější univerzitě vystudoval Dragan Georgievski angličtinu a češtinu. Do makedonštiny přeložil na patnáct titulů české literatury, od Komenského přes Arbese po Škvoreckého, Kratochvila nebo Urbana. Pracuje na českém velvyslanectví ve Skopje.

LN: Makedonská nakladatelství patří k nejpilnějším na světě, pokud jde o vydávání české literatury. Ročně vyjde kolem patnácti titulů. Kde se bere ten zájem?

Česká literatura je pro makedonského čtenáře něco jako zjevení. A navíc má punc jisté exotičnosti. Kdykoli se doma podívám na nějaké čtenářské fórum, vždycky je tam nějaký nový překlad z české literatury. Makedonci jsou nadšeni Prahou, českou gotikou, specifickým českým humorem – a právě tohle hledají v české literatuře. A nejen té současné, i té starší.

LN: Kdo se vybaví makedonskému čtenáři na prvním místě, když se řekne česká literatura: Kafka, Kundera, Hašek, Hrabal, Havel?

Kafkův Proces je sice v Makedonii mezi povinnou školní četbou, ale málokdo si u nás spojuje Kafku s českou literaturou. Po roce 1991 začala vycházet ve velkém díla Milana Kundery, takže současná generace by jmenovala na prvním místě nejspíš jeho. Ta starší pak Karla Čapka.

LN: Co vás přivedlo k české literatuře?

Na univerzitě ve Skopje jsem začal s angličtinou a chtěl jsem přibrat druhý jazyk. Zvolil jsem němčinu, jenže prostředí mi nevyhovovalo. A protože na půli cesty mezi katedrami anglistiky a germanistiky stála katedra bohemistiky a polonistiky, sáhl jsem po češtině. První český film, který jsem viděl, bylo Kladivo na čarodějnice. Nadchl mě natolik, že jsem se rozhodl přeložit do makedonštiny jako svou první knihu právě literární předlohu od Václava Kaplického.

LN: To je dost brutální četba. Našel jste v ní nějaké paralely se současností nebo nedávnou minulostí Makedonie?

Zmanipulované soudy a inkvizitory najdete všude. U nás sice přímo inkvizice nebyla, ale byla tu její modernější verze – komunismus. Dneska už žádnou inkvizici nepotřebujeme. Naše intimity jsou veřejně dostupné na internetu a sociálních sítích, takže naším panem Bobligem z Edelstadtu se může stát kdokoli.

LN: O makedonské literatuře se toho v Čechách moc neví. Čím je specifická? Které autory by měl český čtenář poznat, aby získal dobrý přehled?

Makedonská literatura má jedno základní specifikum a tím je touha – touha po jihu. Tak se ostatně jmenuje nejznámější báseň makedonské literatury od Konstantina Miladinova (1830–1862). Je tak ceněná, že podle ní dostalo název i jedno naše červené víno. V češtině určitě máte překlady starších makedonských básníků, jako je Kočo Racin, Slavko Janevski, Aco Šopov nebo Blaže Koneski. Z novějších autorů bych vřele doporučil Zvonka Taneského a Ivana Šopova nebo knihy laureátů Ceny Evropské unie za literaturu Goceho Smilevského (Freudova sestra) a Lidije Dimkovské (Náhradní život).

LN: Čím současná Makedonie žije? Jaká politická, společenská či kulturní témata se tam probírají?

Makedonie prochází v současnosti svou nejhorší krizí. V Čechách se o tom asi moc nemluví. Jde o to, že pokud se chceme dostat do Evropské unie a do NATO, musíme vyřešit svůj dlouholetý spor s Řeckem. Týká se samotného názvu země, protože v Řecku existuje stejnojmenný region. Ke zhoršení situace výrazně přispěla minulá vláda, která nechala po celé zemi postavit stovky mostů a soch podle klasického antického vzoru. Letiště dostalo název po Alexandru Velikém. Současná vláda politiku obrátila: sochy mizí, už zase máme Mezinárodní letiště Skopje a s Řeckem se diskutuje o změně názvu Makedonie. Možná budeme Severnomakedonci nebo Gornomakedonci. A mluvit budeme třeba novomakedonsky. Hlavním tématem dnešní Makedonie tedy není nic menšího než národní identita.

LN: Jaká je situace současné makedonské bohemistiky? Kde se vyučuje?

Jenom na univerzitě Sv. Cyrila a Metoděje ve Skopje. Jde o nejstarší a nejkvalitnější vysokou školu v Makedonii. Český jazyk a literatura se tu pořád dají studovat jako hlavní obor.

LN: Jako překladatel máte značný rozptyl: od Komenského po Urbana. Jak autory vybíráte?

To byl záměr: přeložit co nejrůznější autorské typy z různých období české literatury. Kdysi jsem hodně četl horory, takže jsem nadšeně sáhl po Arbesovi. Předcházel tomu Kaplický, pokračovalo to Sedmikostelím od Miloše Urbana. Autory ale nevybírám vždycky já, někdy přeložím, co mi nabídne nakladatel. Vždycky ale překládám s láskou a citem pro detail.

LN: Vnímáte napříč staletími české literatury nějaké souvislosti, společného jmenovatele?

Určitě. Soběstačnost, vůle přežít a vždycky říct pravdu. U nás dokonce říkáme, že pokud jste Čech, pak jste čestný.

LN. Dá se v Makedonii překlady uživit?

Ani náhodou. Každý překladatel, a to z jakéhokoli jazyka, se živí ještě něčím jiným. V praxi to znamená, že překládat může každý. To se odráží na kvalitě výsledné práce. Protože pokud jde nakladateli o byznys, vždycky najde někoho, kdo to udělá levněji. Ale to je celosvětový problém.

Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik
  • 3Diskuse