Rozjel se k druhému finálovému skoku a sebral dech soupeřům i odborníkům. Jako první na světě skočil trojné salto s pěti vruty. Za chvíli mu pověsili na krk zlatou olympijskou medaili.
Akrobatický lyžař Aleš Valenta, po prvním skoku až pátý, mohl v areálu Deer Valley začít slavit.
„Pořád mi to nedošlo. Až si někde v klidu sednu sám, rozbrečím se jako malé dítě,“ vykládal tehdy.
Nedošlo mu ani to, že je po Jiřím Raškovi teprve druhým českým vítězem ze zimní olympiády v individuální disciplíně. „V tu chvíli jsem byl rád, že jsem nejlepší. Ale brzy mi to připomněli novináři,“ vybavuje si sedmatřicetiletý Valenta osm roků po triumfu v Salt Lake City.
Svět se s ním mohl zatočit, ale ustál i tuto situaci. Naopak se stal příkladem sportovce, který dokázal svůj úspěch maximálně ekonomicky zúročit. Nešlo jen o společenské akce, stal se i vyhledávanou tváří v reklamě. Ve hře byly miliony.
„Ale žijeme přece v kapitalismu, kde funguje nabídka a poptávka, a když někdo řekne – hele, nám se hodí tvůj příběh, není v tom nic špatného. Nemyslím, že bych tím byl nějak výjimečný,“ krčí rameny.
Tehdy se připomínalo, že se na své zlaté vystoupení chystal mimo podporu lyžařského svazu.
„Ale pomoc svazu a především Dukly bych nezapíral. Pomáhaly mi, jak mohly, byť možnosti svazu byly nevalné. Zbytek jsem si holt musel sehnat sám,“ pokyvuje hlavou. Oženil se s modelkou a moderátorkou Elen Černou, s níž má dvě děti. Sám se dal rovněž na moderování, má i svůj stálý pořad v rádiu. „Je to výborný trénink pro jakoukoli další práci, člověk se pořád učí. Je to obrovská škola,“ má jasno.
Obě děti vedou ke sportu, pětiletá Amélie i šestiletý Denis se věnují krasobruslení, dcerka navíc baletu, syn hraje hokej ve Spartě.
A jak to tehdy bylo s těmi slzami štěstí? „Vidíte, neukápla ani jedna! Dlouho jsem totiž byl sám maximálně na záchodě – napřed dopingová kontrola, pak převléct, vyhlašování, oslavy. Sám jsem se ocitl tak za tři dny – a brečet s takovým zpožděním, uznejte...“ usmívá se.
