B: Sorry, dřív jsem to nestihl. Máš první?
A: To je v pořádku, já jsem přišel taky teprve před chvilkou. (ukáže na půllitr) Děsná žízeň.
B: Děsný dusno.
A: Vůbec je to všechno nějak děsný.
B: Ale neřekl bych, že je to nějak děsnější než třeba loni.
A: Loni? Já nevím, co bylo včera.
B: To je děsný.
A: Co říkáš tý generálce?
B: Myslíš s tou Koreou?
A: No a s čím jiným? Myslíš, že se ptám třeba na Popelku v Národním?
B: Proč na Popelku v Národním?
A: To mě tak napadlo, jsou všude plakáty.
B: Ale to je nějaký balet, ne?
A: Ježiš, já nevím. To byl fór.
B: Aha, promiň. Já dneska nějak nefunguju. To je to dusno. O čem jsme to mluvili?
A: Ptal jsem se na tu generálku s Koreou.
B: No a co s tím? Já bych řekl, že to bylo děsný.
A: Klasika.
B: I když musím říct, že to herně nebylo tak špatný.
A: No ale představ si, že by tak hráli třeba se Španělskem. To by neskončilo jen dva jedna. To ti garantuju.
B: No jo, máš pravdu. Ale oni ani ti Španělé nic moc. Viděls je teď někdy?
A: Mě Španělé neberou.
B: To je pravda. Mě taky ne. Všiml sis, že od tý doby, co furt vyhrávaj, vypadaj tak divně?
A: No jo. Asi jim to vyhrávání stačí. Moc na sebe nedbaj.
B: To máš recht. Na rozdíl od takových Italů. Ti sice hrajou hrozně, ale zas vypadaj skvěle.
A: To víš, první vyhrání u nich prostě nevyhrává.
B: To jo. Vůbec mi připadá, že čím líp ti fotbalisti hrajou, tím hůř vypadaj.
A: Každej má holt svý priority.
B: To je děsný. (dopije pivo na ex)
A: Dáme ještě jedno?
B: Když to rychle přinesou... Dneska docela spěchám.
A: Máš ještě něco?
B: Seriál. Dávaj Most.
A: To je nějakej ten severskej, co?
B: Já myslím, že je to dánský. Nebo švédský. Ale je to super.
A: Takhle by to mělo bejt i ve fotbale.
B: Co jako?
A: No že by byl super bez ohledu na to, jestli hrajou třeba Dáni, nebo Švédové.
B: Hele, tohle je utopie. Fotbal, to je poslední bašta nacionalismu. Ve fotbale proti tomu necekne ani pes.
A: Pokud se teda nebavíme o klubovym fotbale.
B: Ten už mě vůbec nebaví. Hele, finále Ligy mistrů Madrid proti Madridu. Na to se můžu vykašlat.
A: Zase ti Španělé, co?
B: A přitom tam možná nehraje ani jeden...
A: Já myslím, že Španělé prostě nejsou ve fotbale sexy.
B: No ale takovej Torres?
A: Ale, ten už taky nic nehraje.
B: Přitom Španělé jako chlapi jsou normálně celkem hezký, ne?
A: Já to neumím posoudit. Ale jako fotbalisti fakt vypadaj děsně.
B: Já nevím, jak vlastně vypadali v minulosti. Třeba se to mění. Podívej třeba na Angličany. Dřív vypadali děsně. No a dneska? Jeden metrosexuál vedle druhýho.
A: To je zásluha Beckhama, bych řek.
B: Hele, víš, co mě napadá? Jestli ti Španělé nejsou takoví soccersexuálové.
A: Co to jako je?
B: No chlapi, kteří bodujou u ženských tím, že uměj hrát fotbal.
A: Kdes to vzal?
B: To jsem vymyslel. Znáš přece gastrosexuály...
A: Ne, co to je?
B: No to jsou chlapi, co sbalí ženskou na to, že jsou dobrý v kuchyni. Tak podle toho vzoru. Prostě soccersexuálové.
A: A to existuje?
B: Co? Chlapi, co uměj vařit?
A: No to vím. Ale že by na to balili ženský?
B: Já nevím, psali to v New York Times. Tak to asi bude pravda.
A: Ty vole, kluci v akci...
B: Hele, oni to asi nepřinesou.
A: Dáme jim pět minut, a když to nepřinesou, půjdem. O. k.?
B: Tak jo.
A: Ty vole, soccersexuálové. To je dobrý. Jen to zní trochu jako socky.
B: No, oni fotbalisti kdysi byli socky. To až poslední dobou jsou elita.
A: No vidíš to. Kdepak jednou socka, vždycky socka. Jednou socka, dneska soccersexuál.
B: A co ti naši?
A: Co naši?
B: No připadaj ti jako soccersexuálové?
A: Nevím, proti tý Koreji spíš hráli jako Italové a vypadali jako Španělé.
B: Já myslím, že naši nevypadaj špatně.
A: Hele, nesejčkuj.
B: Proč?
A: Protože jestli naši budou mít pocit, že vypadaj dobře, dopadne to na Euru pěknou ostudou.
B: Myslíš?
A: To si piš.
B: Ale on je zas Vrba čaroděj.
A: Tak snad jim přičaruje to správný.
B: Otázka je, co je to správný.
A: To je děsný!
B: (podívá se na hodinky) Ostatně pět minut je fuč.
A: Pivo nikde.
B: Pískej konec. (vstávají a odcházejí)