Pro vyznavače ekologických zdrojů energie přišla havárie ropné vrtné plošiny Deepwater Horizon jako na zavolanou. Obnovitelné zdroje sice vyhlásila za svou prioritu Čína, ale jinak jim v poslední době pšenka moc nekvetla. Německo bylo donuceno přiznat, že jen s větrníky nevystačí, a prodloužilo životnost atomových elektráren. Zelená pro zelenou energii začíná mít v některých zemích navíc poněkud červenavý nádech.
Ve Švýcarsku stopli projekt na vybudování geotermální elektrárny v obavě ze zemětřesení. Ve Španělsku přistihli výrobce ekologicky čisté sluneční energie, jak v noci svítí na fotovoltaické články výbojkami napájenými elektrickým proudem z dieselagregátu, aby mohli dodávat do rozvodné sítě bohatě dotovaný elektrický proud 24 hodin denně. O ekologické škodlivosti biopaliv se mluví zcela otevřeně.
Veřejnost už byla zralá na to, aby začala brát špinavou energii z ropy a uhlí zase na milost, když v tom se otřásla v základech vrtná plošina Deepwater Horizon a rázem bylo jasné, že ekologické energie jsou přes veškeré své hříchy mládí přece jen „hodné děti“ se skvělou budoucností.
„Takovouhle paseku přece žádný jiný zdroj energie nedokáže napáchat,“ říkaly si miliony lidí u televizních obrazovek při sledování záběrů na načervenalý kal na hladině Mexického zálivu. Ekologicky uvědomělí pamětníci připomněli, že na Černobyl byla ještě hrůznější podívaná, a pak si všichni společně užívali mrazení v zádech z děsivých vizí televizních komentátorů.
Firma BP sice hlásila, kolik ropy utíká do Mexického zálivu, ale sdělovací prostředky přicházely se zaručenými zprávami o tom, že ropy teče mnohonásobně víc. Většina světa tomu bez výhrad věřila.
Nedávno se dostaly odborníkům do rukou první skutečné vědecké studie o havárii na Deepwater Horizon a jejích následcích pro Mexický záliv. Obě zveřejnil prestižní vědecký týdeník Science. Obě našly „ropný mrak“ dlouhý 35 kilometrů, který se nacházel v hloubce zhruba jednoho kilometru.
O autorovi| Jaroslav Petr, biolog
