Co má kníže společného s Ivanem Horníkem?
Je to jako v kopané. Ty dva světy mají nesmírně mnoho podobností a analogií a navíc jsou, minimálně na komunální úrovni, prorostlé jako slanina masem. V obou to „tak prostě je“. V obou se setkáváte se shovívavými úsměvy insiderů, když jim kladete pitomé otázky. Vy jste ten, kdo tomu nerozumí. Vzpomínám si, jak kdysi Ivan Hašek, když ještě nebyl předsedou, dotázán na svůj názor na Ivana „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit“ Horníka, jehož sláva tehdy zrovna ještě začínala, odpověděl, „že I. H. fotbalu rozumí“. Později už tázán nebyl, a asi by odpověděl jinak. Ale čemu to Ivanové vlastně rozuměli? Levé noze fenomenálního Honzy nebo tomu, jak se s tím vším kšeftuje? (A jak ten Hašek zase zmizel…, pozn.2012)Nejde ani o postup Pavla, ani o levou nohu Honzy. U obou, u fotbalu i politiky, platí, že nikdo na ničem nevydělává (všechny kluby jsou v podstatě prodělkové, žádná politická strana není nikdy za vodou) ale všichni kolem mají spoustu peněz, vily a drahá auta (v tom připomínají ještě české filmové producenty, z nichž rovněž ještě nikdo na žádném filmu nevydělal, dostihové koně ale mají téměř všichni). U filmu je to technicky dost jednoduché, ten existuje díky sponzorům a tam platí prostý a špatně odhalitelný systém vratek, ty mně osm milionů na film, já tobě na manželku tři nebo čtyři nebo i šest, velmi zjednodušeně řečeno. Netuším, jak se to dělá v politice, ale nebude to od toho daleko. Dokud „to tak prostě bude“, mohou Michálkové tohoto světa dělat, co budou chtít, leč nic se opravdu nikam neposune. Vstanou noví Drobilové. Prostě proto, že to tak je. Strana a klub musí žít. Ale co s tím?