Kodaňská konference o klimatických změnách – ve jménu pokroku se už zase manipuluje
V momentě, kdy celá severní polokoule žije ve tmě a v chladu a miliardy lidí se budou zimou třást ještě nejméně čtyři měsíce, schází se v Kodani salonní konference, která má bojovat s takzvaným globálním oteplováním. Vše se točí kolem životodárného plynu CO2. Ptávám se různých svých vysokoškolských přátel, kolik si myslí, že tohoto skleníkového plynu v atmosféře vlastně je. Průměrný jejich odhad činí cca 15 procent. Skutečnost je tato: zemská atmosféra obsahuje 0,03 % CO2 , tedy 500x méně, než lidé, kteří ve škole strávili nejméně 17 let života, v průměru odhadují. Není divu – takové číslo propagátoři globálního oteplování nepoužívají. Co by jim z prvoplánové představy uhlíkového „skleníku“ zůstalo?
Hlavní pachatel globálního oteplování Aby teplota mezi dnem a nocí neoscilovala mezi -150 až +150 stupňů Celsia jako třeba na Měsíci, atmosférické stabilizátory potřebujeme. Tuto roli plní na Zemi absolutně nejdůležitější skleníkový plyn – vodní pára. Metan, CO2 a ostatní tyto plyny jsou mnohem méně podstatné. O omezování vodní páry se ale nemluví, protože to propagandisticky nedává smysl. Zabránit výparu z moří i pevnin je mimo lidské dimenze a hlavně – za její emise nenese odpovědnost moderní společnost. Ale u CO2 a třeba metanu je to jiné. Je možné se scházet, strašit, vyhrožovat a dostávat peníze. Obrovské množství peněz na obrovské množství dobře placených pracovních míst, z nichž řada už má vyloženě povahu provozování středověké alchymie (kupříkladu australští vědci se pokoušejí vyšlechtit ovce, které by méně říhaly a méně prděly).
Kysličník uhličitý byl tedy jako hlavní pachatel globálního oteplování (které nejspíš ani neexistuje – ale to je na jiný text) vybrán poněkud lehkomyslně. Proto se – ve jménu pokroku – zase manipuluje a lže. Na fotografiích a zvláště v televizi tak stále dokola vídáme kouřící komíny a výfuky (CO2 je přitom bezbarvý plyn), chladicí věže z Temelína (stoupá z nich vodní pára), padající ledovce (co mají dělat, zaplní-li veškerou pevninu a ocitnou se na okraji moře?), kapající rampouchy (dokud bude na Zemi jediné místo, kde lze nalézt nulovou izotermu, může se točit!) a samozřejmě roztomilé bílé medvídky (krvežíznivé bestie, kterých se lidstvo asi nezbaví nikdy). Je známo, že některé horské ledovce v minulém desetiletí ubývaly, ale o tom, že se tento proces v poslední době zastavil (v Alpách), nebo dokonce obrátil (v Patagonii), už se nedozvíme nic.
Na celé této teorii globálního oteplování je nejvíce fascinující její primitivnost (každý ten skleník pochopí), sklon k manipulaci (selektivní výběr informací a jejich následná křivá interpretace) a dogmatismus (kdo nejde s námi, tedy nevěří, toho je třeba vyobcovat ze společnosti). V Kodani se však chce jít ještě dál: křehké hypotézy stojící na pouštním písku mají být zneužity k dotacím (přerozdělování) v řádu bilionů dolarů a ke zlomu v hospodářském systému na celé planetě. Až dosud nikoho nenapadlo hledat si ševce, který stejné boty dělá desetkrát déle a chce za ně desetinásobek peněz. Nyní se to chtít bude.
Posuďte sami. Aby se dosáhlo šílených čísel omezování emise životodárného plynu CO2, podporují se například fotovoltaické elektrárny. Nejméně užitečná věc na světě. Zabírají obrovské prostory, vyrábějí minimum elektřiny, fungují zlomek celkového času, na jejich samotnou výrobu je potřeba mnoho vzácných materiálů, kovů, pracovních sil a – energie. Elektřina z nich vyrobená stojí desetkrát víc než z jádra, plynu, vody nebo uhlí. A tyto stabilní zdroje stejně musí být postaveny, protože slunce svítí jen občas. Dá se jednoduše vypočíst bod zlomu, kdy lidstvo na tomto „perpetuu mobile“ zkolabuje. Podobně, tedy na dotacích, jedou i slavné větrníky. Ze stejných příčin (omezování emisí CO2) se dotuje výroba biolihu a bionafty z řepky a obilí, což už loni přivedlo podstatné části světa na hranu hladomoru. Tato situace se bude brzy opakovat.
Přímá cesta do pekel Dotacemi dosahují zelení (a dnes už vlastně celý politický mainstream) „žádoucího chování“. To na Západě nikdy nebylo. Aby se lidstvo mohlo chovat racionálně, musí cena zůstat neovlivnitelným parametrem, kterému výrobci i spotřebitelé přizpůsobují své rozhodování a jednání. Zachránci lidstva před CO2 však vnímají cenu jako nástroj dosahování žádoucích cílů. Pokud o ekonomickém kalkulu a míře zisku rozhoduje politik, končí civilizace. Je to přímá cesta do pekel, protože vizionáři oslepená společnost, která neví, kolik co stojí, mrhá vzácnými zdroji a zkolabuje.
A z tohoto úhlu pohledu je třeba se na tragický kodaňský koncil dívat. Nikoli CO2, nýbrž bezmezná pýcha, nevzdělanost, hloupost a programová vyprázdněnost dnešní demokratické elity hrozí zničit civilizaci.
Až dosud nikoho nenapadlo hledat si ševce, který stejné boty dělá desetkrát déle a chce za ně desetinásobek peněz. Nyní se to chtít bude.
O autorovi| KAREL KŘÍŽ, ekonom e-mail: karel.kriz@valueadded.cz
