Případ je v české justici zcela výjimečný. Soudci vlastně rozhodovali o své nadřízené.
Ministr podle senátu není oprávněn podat kárnou žalobu na vedení Nejvyššího soudu v souvislosti s výkonem státní správy, tedy například s hospodařením. „Mohl by to prý udělat jen v případě porušení povinností spojených s výkonem vlastní soudcovské, tedy rozhodovací činnosti,“ řekl Knötig.
Ministerstvo spravedlnosti podle jeho mluvčí Zuzany Steinerové rozhodnutí zatím neobdrželo. „Ministr Pospíšil se k věci vyjádří, až si prostuduje odůvodnění,“ dodala Steinerová.
Kárné řízení s Brožovou tak pravomocně skončilo. Vrchní soud v Olomouci, který rozhodoval v první instanci, původně ministrovu žalobu přijal a věcně projednal, avšak Brožovou kárného obvinění zprostil. Ničím se prý neprovinila. Ministr se ale odvolal, a tak kauzu řešil Nejvyšší soud.
Prohřešek Brožové podle Pospíšila spočíval například v tom, že před ministerstvem tajila pokutu za administrativní chyby v hospodaření soudu. Při kontrole v roce 2005 je objevil finanční úřad. Soud pozdě odevzdal závěrečné vyhodnocení stavební investice za 20 milionů korun z let 2003 a 2004. Úřad nařídil vrácení investovaných peněz a vyměřil penále ve stejné výši, celkově tedy 40 milionů korun.
Brožová pochybení od začátku odmítá. O všem prý řádně informovala a situaci řešila prý v souladu se zákonem. Domnívala se prý, že resort financí sankce soudu odpustí, tak jako to prý dělá ve všech obdobných případech.
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
