To je samozřejmě datum, které si po roce 1948 pro sebe uchvátili komunisté. Ostatně stejně jako celou tu stranu. Poslední léta funguje Kaštan coby sídlo ctihodné archivářské instituce zvané Popmuseum, je tu několik pohostinských zařízení a hlavně to, co nejvíce naplňuje jeho nynější označení za Kulturní centrum, totiž hudebně-divadelní klub.
Jeho dramaturgie mi dlouho připadala poněkud bezbarvá, ale poslední týdny se – v souvislosti se změnou vedení – výrazně probírá k životu. Ožila neokoukanými a neoposlouchanými jmény, která ovšem jsou vybírána podle klíče „o kom se mluví“, takže jak mohu posoudit třeba z předminulého týdne, kdy jsem tu navštívil společné vystoupení kapel Edith a Povodí Ohře, i na vyslovenou alternativu je tady narváno.
Kromě toho začal Kaštan dávat prostor zahraniční muzice, a to žádným „béčkům“. Minulý týden tu koncertoval berlínský Američan Daniel Kahn se svou klezmerovou kapelou The Painted Bird (skvělá muzika, nebýt těch – pro mě místy nesnesitelně – levičáckých textů) a den nato americká alternativní královna Lydia Lunchová s v Praze dosud neslyšeným projektem Brutal Measures. Což je obojí nabídka vysokého kalibru, kterou by člověk čekal třeba v mnohem větší a zavedenější Akropoli.
Pohled do programu slibuje, že linie zajímavých kapel bude pokračovat, v nejbližší vyhlídce jsou kromě domácích i hosté z Maďarska, Polska, Lotyšska či Německa. Nechybějí ani hudebněpublicistické pořady, kromě místní stálice, Ro(c)kování Jiřího Černého (jež bylo na programu v pondělí), tu je čerstvě zavedený měsíčník Turek&Turek uvádí, který na různá témata připravují hudební publicista Pavel Turek z Respektu a bývalý šéf Rádia Wave Tomáš Turek (můžete navštívit dnes).
Jak říkám, v Kaštanu se něco děje. Starý strom se, dlouho před příchodem jara, obalil velmi čerstvým listovím. Tak ať vydrží!
