Vybral pro ni snímky z let 1955 až 2010 a přitom si znovu potvrdil, jak čas a okolnosti vzniku fotografie mohou být interpretovány různě. „Hranice mezi fotografií osobní, focenou pro sebe, pro tebe... (pro radost) a fotografií, která se řadí k umění, je nedefinována a nedefinovatelná. To, co platí v daném okamžiku, již potom platit nemusí a nová éra přináší nová zhodnocení. To, co bylo nezávažné a vyfocené ,jen tak‘, se může stát a často stává důležitým výňatkem z běhu našeho času a my to vnímáme ze zcela jiné perspektivy.“
Pavel Baňka začal fotografovat před pětapadesáti lety. Připouští, že tehdy, ve čtrnácti letech, jej nenapadlo uvažovat, zda fotografie je, či není umění. „Ale dodnes mi ta věc jasná není a myslím, že vlastně nikomu. Kdy přestává být fotografie hrou a kdy se stane uměním?“ ptá se v čase, kdy se už dávno dopracoval k fotografii coby zdroji své obživy. Při přípravě výstavy jej zaujalo hledání zapomenutých souvislostí. „S tím, jak jsem odkrýval další a další vrstvy svých starých negativů, jsem postupně nalézal zasuté vzpomínky na situace a vztahy, které mi ty fotky (často až s nečekanou intenzitou) připomněly.“ Retrospektivou se pokouší nalézt odpověď na otázku, co pro něj fotografie znamená, jak ji vnímá při pohledu zpět, jak mu pomáhá glosovat jeho existenci.
Výstava Pavel Baňka: Z mého života potrvá od 7. září do 2. října. Spolu s ní návštěvníci mohou zhlédnout videoprojekci Horizont událostí Silvie Milkové. Obě výstavy se zabývají minulostí a jejím vnímáním a interpretací přítomnosti. Pojítkem mezi oběma autory je také jejich desetiletý vztah, který se datuje od doby, kdy se Silvie Milková stala studentkou fotografie v ateliéru Pavla Baňky na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem. Nyní tam působí jako odborná asistentka.
