Měli jsme zase po prázdninách schůzku Klubu zamlklých rváčů a Leoš začal vyprávět o výstavě ve Špálově galerii. Nějaká mladá výtvarnice, která prý získala Cenu Jiřího Chalupy, tam předváděla film, v němž se navlékla do dětských hadrů a šla s aktovkou na zádech do školy. A pak, protože Leoš je hlavička, to uvedl do širšího kontextu. Žijeme prý v době, která je zvráceně korektní, a tak postižení sportují, amatérské páry točí pornofilmy a netalentovaní dělají umění.
A hned ale taky dodal, že kdyby on něco takového natočil, určitě mu to do žádné galerie nevezmou. Je teď trochu v krizi, protože se mu nedaří hnout s disertací, kde porovnává písničku My dva a čas s Čekáním na Godota, tak jsem ho chtěl podpořit a řekl jsem, že myslím, že to nebude tak zlé.
Ale on se toho hned chytil a vymyslel dokument týkající se školní jídelny. V něm by si šel přidat a tak by prolomil tabu celé jedné generace, protože - jak jsme všichni potvrdili - to nikdy nikdo z nás neudělal. Jenže Leoš říkal, že na to jsou třeba nejmíň dva, kameraman a ten, co tam půjde.
Chtěl jsem se z toho vyvléct, a tak jsem řekl, že to neumím s foťákem, natož s kamerou. Jenže Leoš na to, že to tedy točit bude on a já že půjdu pro nášup. Tak se projekt jmenoval, ovšem kvůli logu, o které prý jde dnes nejvíc, Leoš navrhl NášUp.
Všechno klaplo, učitelka u vchodu jídelny si myslela, že jsem inspektor nebo novinář, v rohu jídelny pospával mladík s piercingem, tak jsem mu vzal prázdný talíř a šel k výdeji. Tam na mě kuchařka byla nejdřív sprostá, ale nakonec mi ty plíčky na smetaně přidala i potřetí, protože já se po nich můžu utlouct. Materiál nejmíň na Cenu Rajka Dolečka. Jenže Leoš měl pravdu, žádná galerie to vzít nechtěla. Byl z toho hodně daun a říkal, že to je jen další důkaz toho, že my, bílí heterosexuální chlapi, jsme na tom dneska nejhůř.
Ale Leoš už se otřepal. Koupil si totiž onehdy v sámošce ledňáčka a zjistil, že ten nanuk je v dospělé ruce hrozně maličký. A tak se rozhodl, že založíme sdružení, které bude žádat od státu odškodnění za tenhle optický klam. Už má i vymyšlené, že tváří naší kampaně bude Lucie Borhyová. Když byla malinká, taky jí stačil jeden ledňáček, a teď se jí do pusy vejdou nejmíň čtyři a našíř, říkal Leoš rozjařeně. Občanská společnost žije!
