Vdobě, kdy jsou zdroje státního rozpočtu… omezené, je nezbytné důsledně dbát na to, aby byly veškeré veřejné prostředky využívány efektivně a hospodárně, napsali nám minulý týden do muzea z ministerstva školství. Čímž bylo současně zdůvodněno, proč paní ministryně doporučila „pozastavit administraci“ projektu „Zvyšování kvality ve vzdělávání“ v rámci „Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK)“. Jak jsme se dále dozvěděli, ministryně Kopicová potřebuje „mimo vší pochybnost“ prokázat, že „nebylo narušeno strategické směřování OP VK“ a že „dotčené finanční prostředky… budou vynaloženy v souladu s prioritami MŠMT“.
Nad takovým odpovědným přístupem by mohli všichni občané zaplesat, kdyby s nabídkou nepřišlo samo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Stalo se tak 20. května 2009, již za ministrování Miroslavy Kopicové.
Jinými slovy: Ten, kdo si řekl o projekty, o pár měsíců později zjišťuje, zda si při tom počínal „v souladu s prioritami“ své vlastní instituce. Ten, kdo formuloval úkol, ověřuje, zda dává smysl. Absurdita? Nikoliv. Lekce z protikrizového a manažersky příkladného počínání z míst, které má u nás na starost vzdělávání. Žáci i vy starší, poučte se!
Škody žadatelů, které Miroslava Kopicová nepočítá Od loňského jara, kdy MŠMT ještě vědělo, co chce, se ale něco stalo. Více než 40 organizací předložilo své projekty. Ta naše tak učinila v přímé návaznosti na to, co ministerstvo – jistě i s ohledem na nárůst extremismu a xenofobie – požadovalo: chybějící materiály zaměřené na „výuku našich soudobých dějin“, mimo jiné s důrazem na „dějiny Židů ve 20. století“. Nabídli jsme proto projekt „Židovské dějiny online“; promyšlenou vizi vzdělávacího internetového portálu s širokou nabídkou textů a dokumentů o židovských dějinách ve 20. století. Nový portál měl současně přispět k naplnění akčního plánu ministerstva „Škola pro 21. století“.
Vypracovat podobný projekt stojí týdny práce několika lidí a dnes již i specializovaného externisty. Považovali jsme za nutné přijít s ním i s rizikem, že do něj, nebudeli přijat, zbytečně vložíme desítky tisíc korun. Více než půl roku po odevzdání jsme se těšili, když byl projekt oficiálně „doporučen k financování“ – a pak náhle upadl v nemilost stejně jako desítky jiných. Ztráty, které tak žadatelům vznikly, ovšem paní ministryně nepočítá. Má jiné starosti. Před pár dny po téměř ročním působení zjistila, že potřebuje zmenšit počet svých náměstků, což prý ale nesouvisí s jí protežovaným projektem státních maturit. Kdo chce věřit, ať věří, stejně jako okázalým obavám Miroslavy Kopicové o řádné užití peněz u popsaného projektu. Spíše než o 15 procent, které do něj měla vložit Česká republika, tu totiž asi půjde o 85 procent, kterými přispívá EU. V součtu jde o stamiliony korun. A ty by se možná hodilo užít jinak, než se původně zamýšlelo. Paní ministryně už třeba ví, jak.
O autorovi| LEO PAVLÁT, ředitel Židovského muzea v Praze
