Díla dvojice vynikajících malířů Toyen a Josefa Šímy, spojených navíc mnoha osudovými kroky, vystavuje pražská Galerie Moderna. Podařilo se tu soustředit práce, které oba autoři vytvořili v letech 1953 až 1974. Vystaveny jsou vzácné ručně kolorované grafické listy, soubory a bibliofilie. Umělecky i divácky jsou o to cennější, že řada z nich nebyla dosud v Čechách vystavena.
Najdeme zde i dvě práce, které mají jedno společné: patří k posledním, které Toyen i Šíma vytvořili. Šímův drobný nepojmenovaný obraz vznikl rok před jeho smrtí, obraz Toyen, jemuž dala důmyslný název Když zmlknou zákony (jde o zlomek věty z Příběhu Julietty od Markýze de Sade), je z roku 1969. Namalovala jej tedy pouze pár let před tím, než v roce 1971 vytvořila svůj úplně závěrečný obraz, ačkoliv zemřela až v roce 1980.
Ačkoliv jde u obou umělců o závěr jejich kariéry, obě práce vykazují na první pohled jiný přístup. Zatímco obraz Když zmlknou zákony odborníci označují za jednoznačně poslední vrcholné malířské dílo Toyen, které uzavírá trojici jejích figurálních prací po obraze Zástěna (1966) a Zatmění (1968), Šímův obraz je pouze příležitostnou studií na okraji jeho rozsáhlého malířského díla. „Toto spojení nám otevírá jedinečný umělecký kontrast, který umožňuje vnímat postoje Toyen a Šímy,“ uvedl na vernisáži Karel Srp z Galerie hlavního města Prahy, který v nedávné minulosti uspořádal oběma umělcům velké expozice. Obraz Toyen je založen na mytologické struktuře, vychází z propojení lidského světa s říší dravců. To umělkyně vyjadřuje ztvárněním zvířat s lidskou podobou, aby tak vyjádřila některé stíny lidských duší. Pronikla-li Toyen svým obrazem do oblastí, v nichž se podle celé věty Markýze de Sade, z níž autorka vytrhla jen část, dějí velké věci, má Šímův obraz zcela opačné zaměření. V jeho středu je transparentní sestava z pěti překrývajících se kosodélníků, jejichž hrany jsou protaženy do okolního prostoru. Šíma tak projevil zájem o geometrizující metastavby, jimiž se ve svém pozdním díle zabýval. Dotýká-li se Toyen oblastí, stojících mimo zákon a navracejících člověka k prvotní souvislosti s přírodou, pak Šíma jako by přesahoval zákony, jež sám sobě stanovil rozum.
„Obě práce představují natolik rozdílné postoje, že by se pro jejich charakterizaci dala uplatnit triáda teoretika Václava Nebeského, jenž zobecnil jednotlivé umělecké přístupy do tří pojmů: fyzioplastika, psychoplastika a ideoplastika. Propojujeli se v díle Toyen fyzioplastika s psychoplastikou, pak u Šímy jde jednoznačně o ideoplastiku,“ dodal Karel Srp.
Navíc jsou obrazy i skvělým vizuálním zážitkem, neboť nejde postihnout slovy dojem, jaký vyvolávají, ani odhalit proměnlivý, pohybující se vnitřní smysl, jehož skrytá moc z děl dodnes vyzařuje.
***
Letmé setkání
Dočasná názorová podobnost Toyen (1902-1980), jež patřila k tvůrčí dvojici s Jindřichem Štyrským, a Josefa Šímy (1891-1971) se záhy rozrůznila, každý šel vlastní cestou. Jsou však k sobě vázáni pomyslnou nití, ať je to členství v Devětsilu nebo rozhodnutí pro pobyt v Paříži. Expozice Galerie Moderna, otevřená do 5. 4. (Masarykovo nábřeží 24, po-ne 10-12 a 13-18 hod.), představuje malířskou tvorbu, ale i jejich grafiky. K vidění jsou tu též Šímův Orfeus, Ostrovy, Milánské pláně nebo od Toyen Svěcení a znesvěcení lásky aj.
