To, co v minulých dnech předvedli prezident Václav Klaus a (ne)kandidát na prvního náměstka ministra školství Ladislav Bátora ve svých mediálních výstupech, bude mít jeden těmito pány asi nechtěný efekt. Na jakoukoliv další (a z mnoha důvodů oprávněnou) kritiku politické korektnosti bude napříště hleděno prizmatem jejich výroků. Pokud se totiž Bátora snaží udělat například z Jiřiny Šiklové politicky korektní obludu, je vedle jak ta jedle. Šiklová si třeba i pro slovo, které je sprosté a padne přesně jak prdel na hrnec, nechodí zdaleka. Její názory jdou sice spíše doleva, ale levicovost a přebujelá politická korektnost nejsou nijak souřadné!
Na politické korektnosti je podlé právě to, že je používána kolektivně a spíše anonymně. Najednou je přece takové či onaké mluvení a psaní o problémech nepřijatelné, protože to údajně někoho, povětšinou nějaké skupiny lidí, negativně paušalizuje a uráží. Jenže ono být politicky korektní (tedy říkat „to“ správně) je často obtížné. Protože často není vůbec jasné, jestli je správné něco zamlčovat, nemluvit o tom, nebo vymýšlet nové jazykové patvary a koncepty, a la sociální vyloučení. Jazyk stejně odpoví ještě hustějším kalibrem. Začne se mluvit o spoluobčanech, nepřizpůsobivých atd. A všichni tak „vědí“, o jakou skupinu jde.
Podlost politicky korektního (tedy správného!) zamlčování sice u nás ještě nenabylo rozměrů, jaké jsou ve svých excesech známé z USA a Kanady, ale zcela jistě zatemňuje pro tuto společnost důležitá témata. Nedaří se právě kvůli ní otevřeně mluvit o kulturně daných vzorcích kriminálního jednání u některých romských skupin, nelze se brát za transparentnost dat ve vězeňství, dětských domovech, pasťácích apod. Za zpřístupnění takovýchto témat se lze kritikou přebujelé politické rádoby správnosti právem brát.
Považovat však pana Bátoru za oběť politické korektnosti odmítám. Nebýt uznán za hodna stát se druhým mužem resortu školství, a to explicitně kvůli kandidatuře za fašizoidní stranu, nečiní z nikoho oběť politické korektnosti, natožpak novodobého Hilsnera. Takovéto Klausovo přirovnání je vůbec za hranicí dobrého vkusu. Hilsner byl obviněn z rituální vraždy, Bátorovi bylo upřeno místo náměstka. Namoutě!
O autorovi| Roman Krištof, redaktor LN
