Muž, který formoval vědomí všech Čechů a Češek tak nad čtyřicet, zemřel 12. března 1930 před 80 lety.
Ano, byl to Alois Jirásek, spisovatel, který se zmocnil dějin, aby byl posléze sám nevídaným způsobem zneužit. „Hlásíme se k Jiráskovi!“ hřímal Klement Gottwald v padesátých letech. Mrtvý Jirásek se už bránit nemohl. Víme-li o jeho statečném postoji za první světové války, kdy se podílel mimo jiné na proklamaci Přísaha českého národa, je možné, že by tak učinil.
Zbyly po něm ale jen hory knih, které se, prosety a opatřeny ideologickými doslovy Zdeňka Nejedlého, staly povinnou školní četbou.
Husité v nich připomínali komunisty, Němci a kněží škodlivý hmyz... a tak dál. Uměleckými kvalitami románu Temno si byl jist i přísný Arne Novák. A -náctiletý autor těchto řádků kdysi Temno hltal a myslel na StB.
Jistě, s výjimkou Starých pověstí českých dnes už asi Jiráska nikdo číst asi nebude. Otázka je, co z něj zůstane v nás, kteří jsme ho četli rádi či z donucení.
Co tohle: Alois Jirásek nebyl žádný sluha totality ani režimní šašek. Nikdy nepsal proti víře v Boha, ale vždy psal proti politickému útlaku.
O autorovi| Jáchym Topol redaktor LN
