Vláda se zabývá problémem růstu počtu nemocných Alzheimerovou nemocí. Péče o ně bude stát miliardy. Onemocnění vede k demenci. Pacienti jsou zhusta odkázáni na péči svých blízkých. Myslím, že by nesoběstačných lidí bylo méně, kdybychom odcházeli do důchodu v 68 nebo 70 letech. Ušetřilo by se také, kdyby byly sjednoceny fondy na sociální a zdravotní péči. Alzheimerova nemoc je kolbiště věčného dohadování, co je zdravotní a co sociální problém a kdo má to či ono platit.
Naději mi dávají LN z 15.10., kde se dočítám, že se uvažuje o tom, že zdravotní pojišťovny by vybíraly na nemocenské. Nastoupili bychom na cestu, jejímž cílem by bylo jedno ministerstvo místo dvou: ministerstvo zdravotnictví a sociální péče.
Starobní pojištění začal zavádět před 150 lety železný kancléř Otto von Bismarck. Tehdy byla nejčastější doba dožití v Evropě 50 až 55 let. Stát neměl problémy s tím, kde vzít na penze peníze. Na starobní důchod byli tehdy odkázáni chudší vrstvy obyvatelstva a ty se věku odchodu do důchodu dožívaly málo často. Dnes to jde jinak. Žijeme skoro dvakrát tak dlouho. S penzí právem počítá skoro každý.
Alzheimerova nemoc je daň za to, že žijeme dlouho. Přišlo se na to už asi před 35 lety, když se zjistilo, že kuřáci trpí touto nemocí daleko méně často než nekuřáci. Hned se našli snaživci, kteří doporučovali kouřit jako prevenci „alzheimera“. Vysvětlení je však jednoduché. Kuřáci umřou dřív, než by mohli alzheimerem onemocnět.
Ve vědě o mozku došlo v posledních 20 letech k revoluci. Psychiatři a neurofyziologové vyvrátili sto let vládnoucí dogma, že maximální počet neuronů v mozku máme v 18 letech a pak už nám jen ubývají. Dnes víme, že nervové buňky jsou na tom stejně jako buňky svalové. Když cvičíme, svaly nám rostou, a když se sportem přestaneme, ochabnou. Mozek „cvičí“, když se učíme - tehdy rostou nové nervové buňky. Když mozek zahálí, chřadne.
Alzheimerovou nemocí naštěstí neonemocní všichni stárnoucí lidé. Nejméně třetina seniorů však začne trpět mírnými poruchami paměti (MCD). Psychiatři mluví o mírné kognitivní poruše. Ta vždy předchází Alzheimerově nemoci.
Zdaleka ne každá MCD však přejde do Alzheimerovy nemoci. Psychiatři mají metody, kterými lze včas rozpoznat takového kandidáta Alzheimerovy nemoci od ostatních lidí s MCD. Ty nejspolehlivější však vyžadují vyšetření mozkomíšního moku a to není právě příjemné ani jednoduché.
Svůj význam mají i psychologické testy, zvláště tehdy, jestliže se vyšetření opakuje a výsledky se horší. Může na ně navazovat trénink paměti. Je užitečný hlavně tehdy, když je trénovaným příjemný a chodí na něj rádi. Stane-li se však jen další nepříjemnou povinností a přidává pocitu „života pod věčným stresem“, snižuje to pozitivní účinek tréninku.
Kde vzít peníze na léčbu Alzheimerovy nemoci? Třeba tím, že se bude odcházet do důchodu později. Čím déle budou lidé pracovat, tím déle budou udržovat svůj mozek v aktivitě. Pozdější doba odchodu do důchodu by ovšem nemusela platit pro všechna zaměstnání stejně. Sedmdesátiletá baletka se sotva udrží ve svém zaměstnání a pětašedesátiletý horník sotva může podávat očekávaný výkon.
Jde o prevenci. Na prvním místě je udržet duševní aktivitu. Vzorem může být Sir Nicholas Winton, který v roce 1939 odvezl vlakem z Československa do Anglie 669 židovských dětí. Když se ho ptali, jak si udržuje svou zdravotní kondici ve věku sto jedna let, odpověděl: „Nikdy nepřestávejte dělat, co děláte.“
lidovky.cz Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
O autorovi| Oldřich Vinař, psychiatr
