Minulý týden otiskla některá česká periodika zprávu ČTK o výhrůžkách neapolské camorry adresovaných italskému spisovateli Robertu Savianovi. V textu je citován úryvek z dopisu, který Saviano publikoval v deníku la Repubblica. Při čtení mě zarazila hned první věta: „Kéž by se byl úspěch projevil jinak.“ Ten přací tón se mi k Savianovi nehodil. Našla jsem si proto jeho dopis v italštině, a tam stálo: „Fanculo il successo.“ (Seru na úspěch.) Tak jsem si srovnala úryvek citovaný ČTK s originálem, a ukázalo se, že by se ta zpráva dala používat jako názorná ukázka překladatelské fušeřiny.
Eufemizace první věty je rozhodně přehnaná. Chci-li se vyhnout vulgarismu, musím přesto dodržet rozzlobený tón pisatele. Stačilo by přece přeložit jako: „Kašlu na úspěch“, to snad nikomu mravní újmu nezpůsobí. A jiní to tak také přeložili. Ale vraťme se k analýze. Ve druhé větě se český čtenář dočetl, že Saviano „chce žít, chce mít dům“. Autor sice píše, že chce „una vita“, což není totéž, chce vést normální život - jelikož dále se rozepisuje o tom, že způsobu, jakým žije poslední dva roky (neustále pod dohledem svých uniformovaných andělů strážných, přesouvaný jako balík z místa na místo), už má po krk - ale budiž. Ovšem tvrzení, že chce mít dům, mě pobavilo. Saviano má teď jiné starosti než jednat s realitním makléřem. Italský výraz casa znamená i domov. A on chce přesně tohle: své blízké a zázemí. Hlavním tématem jeho dopisu je strašná osamělost, jejímž vězněm se po vydání své knihy o mafii stal.
Dále se v české zprávě dočteme: „Chci se zamilovat, pít pivo mezi lidmi.“ Pít pivo mezi lidmi je dost podivná formulace, kterou by přece šlo snadno nahradit něčím, co nedrhne: „Chci si zajít na pivo, chci si dát venku pár piv.“
„Chci se opalovat, chodit v dešti a navštěvovat beze strachu matku,“ pokračuje český text. Zde dochází k mírné dezinterpretaci, hlavně proto, že byly vypuštěny dvě věci, zaprvé věta: „Voglio passeggiare,“ tedy: „Chci se procházet venku,“ která ono slunečné a deštivé počasí uvozuje. Saviano jednoduše říká, že má potřebu chodit ven, za každého počasí. A pokud jde o matku, Saviano se nebojí jí, ale má strach, aby ji svými návštěvami neohrozil, v italštině také dodává: „senza spaventarla“ čili aby ji neděsil, aby se ani ona nebála s ním setkat. To už ale v „překladu“ není.
„Chci se smát a nechci, aby se o mně mluvilo jako o umírajícím.“ Touhle větou český citát naštěstí končí. Zde už nejde o citát, ale o velmi volnou a zkrácenou interpretaci, která by tedy neměla být v uvozovkách. Celá věta zní: „Voglio avere intorno i miei amici e poter ridere e non dover parlare di me, sempre di me come se fossi un malato terminale e loro fossero alle prese con una visita noiosa eppure inevitabile.“ Doslova: „Chci mít kolem sebe kamarády a moct se smát a nemuset mluvit o sobě, pořád jenom o sobě, jako bych byl smrtelně nemocný, a oni si jen odbývali nudnou, ale nevyhnutelnou návštěvu.“
Když pominu fakt, že v dopise se najdou mnohem zajímavější pasáže než „citované“, protože tuto volbu nemůžu soudit, opravdu se podivuju nad úrovní překladu tak nekomplikovaného textu. Že jej šlo převést adekvátně, dokazují nejen zprávy v zahraničním tisku citující Savianův dopis věrně, ale zcela vyhovující překlad najdeme i na webových stránkách ČT 24. Ovšem ČTK a těm, kdo její zprávu šířili, se podařilo z mladého statečného a právem rozhněvaného muže udělat ufňukaného patetického romantika posedlého koupí nemovitosti. Že by v tom měla prsty camorra?
***
Při čtení mě zarazila hned první věta: „Kéž by se byl úspěch projevil jinak.“ Saviano však řekl: Seru na úspěch.
O autorovi| Alice Flemrová, překladatelka
