Druhý díl Mitrochinova archivu, který vychází v českém překladu tři roky po anglickém originálu, mapuje aktivity sovětské rozvědky (1. hlavní správy KGB) v zemích třetího světa. Kniha přináší velké množství nových informací o činnosti KGB v Asii, Africe a Latinské Americe, vzbuzuje však také řadu otázek.
Příběh Mitrochinova archivu je znám již od vydání prvního dílu, který se zabýval aktivitami KGB na Západě. Archivář sovětské rozvědky Vasilij Mitrochin (1922–2004) byl stále kritičtější ke komunistickému režimu. Na počátku 70. let pojal odvážný plán a během stěhování archivů 1. hlavní správy si tajně pořizoval detailní výpisky z tisíců svazků, které mu prošly rukama. Výpisky pak uschoval na své dače za Moskvou. Ve své činnosti pokračoval až do odchodu do důchodu v roce 1984. O osm let později kontaktoval britské velvyslanectví v jednom z pobaltských států. Tajná služba SIS ho pak s celým archivem a rodinou dopravila do Londýna.
Materiály z Mitrochinova archivu, které představují nejrozsáhlejší únik informací v dějinách KGB, poskytli Britové svým spojencům; na jejich základě bylo identifikováno a potrestáno či převerbováno značné množství sovětských agentů. Pak dostal materiály i Mitrochina k dispozici Christopher Andrew, historik z Cambridge, který má velmi blízko k britským tajným službám.
Oba díly Mitrochinova archivu mají sice rozsáhlý poznámkový aparát, ale věrohodnost citací odkazujících na Mitrochinovy dokumenty nelze ověřit, protože jsou stále tajné. Není jasné, zda měl Andrew přístup ke všem dokumentům, dvě stránky z knihy také podle autorova doznání v předmluvě zcenzurovala meziministerská komise, která dílo „velmi podrobně“ zkoumala. Vzhledem k tomu, že se Mitrochin až do své smrti úspěšně skrýval nejen před pomstou ruské tajné služby, ale také před novináři, je jeho životní příběh znám jen z toho, co o něm publikoval Andrew. Knihu je tak nutno číst s vědomím, že vše mohlo být trochu jinak a že publikované informace mohou mít i jiný cíl než šíření osvěty o akcích KGB.
Navzdory tomu, že Mitrochin shromáždil úctyhodné množství informací, trpí kniha značnou selektivností. Ta časová je logicky vysvětlitelná, těžiště práce je v popisu akcí 70. let a první třetiny let osmdesátých, kdy byly výpisky pořizovány. Předchozí období je zachyceno selektivněji a méně podrobně, následující chybí úplně (Andrew si pomáhá literaturou, ale málokdy využívá jinou než v angličtině). Méně pochopitelné je, že v knize nenajdeme skoro zmínku o řadě států významných z hlediska sovětské zahraniční politiky (namátkou: Alžírsko, Maroko, Libye, Nigérie, Indonésie, Vietnam). Informační hodnotu práce také značně snižuje to, že většina agentů je uváděna pouze krycím jménem.
Kniha neobsahuje nějaká zásadní „odhalení“, překvapit může zejména rozsahem sovětských aktivit, které zahrnovaly šíření dezinformací, finanční podporu spřízněných politiků, dodávky zbraní, výcvik v konspirační činnosti, verbování agentů atd. Zatímco činnost CIA ve třetím světě v době studené války je analyzována ve stovkách studií, působení KGB doposud zůstávalo ve stínu. Díky Mitrochinovi a Andrewovi o něm víme aspoň něco.
***
Operace KGB a studená válka
Ch. Andrew, V. Mitrochin V překladu H. a L. Synkových vydaly Rozmluvy a Leda, Praha 2008. 502 strany.
