K podobným taktikám filmový průmysl sahá vždy, když se cítí ohrožen jinými druhy zábavy. Nástupu rádia kontroval zavedením zvuku, na boom televize reagoval barevným obrazem a širokoúhlým plátnem, vyrovnal se i s nástupem domácího videa. Momentálně ho nejvíc znepokojuje zřejmě ilegální stahování. Jistě, běžný počítač člověku nohy zatím nepolechtá. Na druhou stranu - kinematografie všechny zmíněné „hrozby“ přežila a i dnes vznikají úspěšné nové filmy, které přitom stojí oběma nohama ve vypravěčských konvencích z 40. let minulého století.
Po zvýrazněných smyslových počitcích se sahá i v „normálních“ filmech. Od premiéry tohoto týdne, snímku Normal, není těžké vést paralelu k opusu Parfém: Příběh vraha, který v roce 2006 dokázal přiblížit čichový zážitek „pouhými“ audiovizuálními prostředky. Chce snad někdo od nových vydání Homéra, aby se na příslušných stránkách zbarvovala krví trojské války nebo vířením stránek poháněla Odysseovu loď?
A to kino ve Varšavě? Zatím prý nabízí pouze tři animované filmy. Ale pozor: film jako takový byl kdysi vysmívanou pouťovou atrakcí, které se předpovídala životnost pouhých několika sezon. Podívejme se, o kolik za tu dobu pokročil. Nikdo dnes nemůže říct, že se kinohity roku 2059 bez lechtání na nohou obejdou. Ale už teď je jisté, že ty filmy ze 40. let do té doby nezestárnou ani o rok.
O autorovi| Vojtěch Rynda redaktor LN
