Rozcestník
Sedm dýk v úsměvu soudruha Kim Čong-ila! Petrohradští komunisté na svých stránkách www.kplo.ru velmi osobitě interpretují fotbalový mač Portugalska s KLDR, který skončil potupným 7:0. „Mužstvo hrdinné Korejské lidově demokratické republiky utrpělo porážku od Portugalského impéria, kterému vládnou pokračovatelé Salazara.“ Sedm gólů je „sedm kinžálů ideologii čučche“. „Poučíme se z vlastních chyb, jak nás učili Marx, Lenin i Kim Ir-sen, a připravíme se ke zdrcující odvetě!“ Něnavěrna!
*** Amerika na pár dní zapomněla na ropné trápení v Mexickém zálivu; ale nové hlavní téma jí mnoho radosti nepřineslo. Odchod zbožňovaného generála, který řekl, co si myslí o podřízených Baracka Obamy, zcela opanoval veřejnou debatu. Jen Washington Post věnuje „padlému“ vojákovi Stanleymu McChrystalovi čtyři komentáře v jednom vydání. Všichni se shodují: Obama jej musel odstavit. To je samo o sobě špatná zpráva, ani Amerika nemá hrdinů nazbyt. Ale při následném zaostření na afghánskou válku se tváře chmuří ještě víc. *** V redakci LN je týdeník Economist momentálně na indexu, je prý „mainstreamový“, což ve zdejší novořeči znamená cosi jako prašivý. Přesto jeho názory úplně středoproudé nejsou: Válka v Afghánistánu je možná úplně ztracena. „Nic nemohlo talibance tolik potěšit jako odchod generála Stanleyho McChrystala,“ píše Economist. Je mistrem boje proti ozbrojencům z Talibanu, jedním z mála, kdo dovede spolupracovat s afghánským prezidentem Hamídem Karzáím, a jeho vlastnoručně a pečlivě vybraní velící důstojníci stojí před nastávající operaci v Kandaháru, která pravděpodobně určí průběh celé chystané ofenzivy. McChrystalův odchod ponechává americké tažení „na pokraji zhroucení“. Proč?
Obamova opatrná politika, včetně předem oznámeného data, kdy bude zahájeno stahování vojsk, podlamuje důvěru v celý projekt. „Spojenecké síly mají v Afghánistánu a Pákistánu tak málo spojenců, protože málokdo z nich věří, že Amerika má na dlouhý a tvrdý boj žaludek.“ Pokud se Západ stáhne, „ponechá Afghánistán napospas občanské válce, do níž nejspíše opět nějakým způsobem zasáhnou regionální mocnosti, včetně Íránu, Pákistánu, Indie a Ruska. Dříve nebo později tahle nákaza ublíží i Americe. Vždycky to tak bylo.“ *** Wall Street Journal v redakčním komentáři zcela vážně tvrdí, že Korejským fotbalistům musí být po porážce 7:0 nabídnut azyl. Mezi všudypřítomným rozborem sporu McChrytal–Obama dává slovo i muži z opovrhované instituce, Dánovi Ollimu Ilmaru Rehnovi z Evropské komise. Komisař odpovědný za hospodářství a měnovou politiku se dostal na stránky Journalu díky prosté logice: Nepřítel mého nepřítele je mým přítelem. V Torontu se o víkendu chystá setkání G20 a Olli Rehn zastává pozici velmi opozitní postoji Baracka Obamy: Šetřit, šetřit, šetřit. Americký prezident momentálně velí utrácet, utrácet, utrácet a bojí se, aby evropské úsporné plány nezbrzdily opatrné oživení ve světě (rozuměj Americe). Text je pouhým rozvíjením titulní teze Nikdo si nemůže žít dlouhodobě nad poměry – dokonce ani vlády ne. Člověk si jen maně vzpomíná na Mirka Topolánka: neříkal Obamovi, byť svým vytříbeným stylem, cosi podobného?
*** Kulatému nesmyslu neunikneš. Těžce levicový The Guardian pravidelně tiskne eseje a komentáře Iana Burumy, vlivného a relativně konzervativního myslitele. Ačkoli Buruma často píše proti většinovému větru, i on se občas umí povozit na lidové vlnce. Pátrání po kmenových kořenech fotbalu se jmenuje text, který začíná připomenutím nizozemského trenéra Rina Michelse. Ten se po porážce od Německa ve finále roku 1974 proslavil výrokem Fotbal je válka. „Když se o čtrnáct let později Holanďanům podařila odveta a po porážce Německa se stali mistry Evropy, v ulicích tančilo víc lidí, než když v květnu 1945 skončila skutečná světová válka.“
Buruma popisuje nejslavnější národní týmové bitvy a připomíná i skutečnou válku mezi Hondurasem a Salvadorem z roku 1969, kterou vyprovokovala kopaná. „Arthur Koestler měl pravdu, když říkal, že existuje nacionalismus, a nacionalismus fotbalový – a ten druhý je prožívám hlouběji.“ Samozřejmě národnímu prožívání zápasů napomáhají tradiční nepřátelé a historické křivdy. „Pravděpodobně nejlepším příkladem tohoto typu sportovního nacionalismu nebyl fotbalový zápas, ale finále mistrovství světa v ledním hokeji v roce 1969, když Československo porazilo Sovětský svaz jen rok poté, co do Prahy vpadly sovětské tanky.“ Buruma je samozřejmě od kmenových pudů osvobozený myslitel, takže podobným vášním nepropadá a drží se coubertinovsky nad věcí:. „Ať zápolení začne! Ať vyhraje ten nejlepší – což je samozřejmě Holandsko, má původní vlast!“
***
Imperialističtí pokračovatelé zločinného Salazara ponížili hrdinný korejský lid. Sedm gólů je sedm kinžálů do srdce ideologie čučche, do tváře milovaného vůdce Kim Čong-ila!
O autorovi| Petr Kamberský, redaktor Orientace
