Sonic Youth, Berlín, jaro 2009. Kapela už sedm minut jenom vazbí, nikdo si nevšímá krvácejících uší fanoušků okolo a fascinovaně zírá na roztrhané punčochy a lesklé šaty končící těsně nad zadkem blonďaté sexy baskytaristky Kim Gordonové. The Jesus Lizard, Berlín, podzim 2009. Rozdovádění fanoušci v kotli tak tak že stihnou nad svými hlavami zachytit zpěváka Davida Yowa, který se rozhodl už při první skladbě seznámit se s nimi tváří v tvář, nebo spíš zadkem v tvář. Skok za večer zopakuje ještě nejméně desetkrát. Slayer, Berlín, zima 2008. Frontman – baskytarista Tom Araya – si nechal narůst obrovský plnovous, takže už nevypadá jako indián, ale jako bezdomovec. Když hrají Raining Blood, lékařská služba musí ošetřit asi patnáct krvavých zranění. Většinou je to rozbitý nos...
Vzpomínky na koncerty můžou vypadat různě a u každého budou trochu jiné. Jediné, co zůstane stejné všem bez rozdílu vkusu a nálady toho večera, bude plakát, který je na událost zval. Tím spíš, když víc než o obyčejný plakát jde o umělecké dílo: originální, autorský design, kde limitované edice dovolují obrazům stát se jednou kultovním sběratelským artiklem. Kolekci plakátů berlínského studia Bongout představuje od minulého pátku až do 27. února galerie a tetovací studio Tribo ve spolupráci s galerií Hygienická stanice. Série unikátních sítotisků dá vzpomenout na koncerty Sonic Youth, The Jesus Lizard, Slipknot, Nick Cave & The Bad Seeds a dalších. Kromě hudebních fanoušků zajásají především lidé s vybraným výtvarným cítěním. Pro sítotisky od Bongout jsou charakteristické svébytné koláže, uvolněnost, hravost, ale i punková syrovost a provokativnost. Vše spojuje kreativní duch berlínské výtvarné scény. Vernisáž poctili návštěvou i Christian Gfeller a Anna Hellsgardová, rodiče celé myšlenky Bongout, jež se zrodila před patnácti lety. První plány, které dvojice realizovala, se zabývaly tzv. art books, ručně tištěnými knihami o designu a umění; v oblasti sítotisku dnes patří mezi lídry evropské scény. V galerii se setkává hudba s grafikou (na plakátech a obalech nahrávek), animace s videem, performance s instalacemi. „We are building bridges,“ říkají Christian a Anna. Mosty mezi proudy současného vizuálního umění.
I Praha by ráda stavěla nějaké mosty. Snaží se o to třeba právě Tribo, jedno z prvních profesionálních tetovacích a piercingových studií v Praze, od roku 2007 zde funguje galerie. Tam se uskutečnila řada úspěšných akcí: vystavovali zde Štěpán Adámek, Honza Bažant, 23 BOARDS, Richard Fišer, Ktaiwanita... Honza Bažant je zároveň zástupcem Hygienické stanice – galerie a sítotiskové dílny, která svou krátkou, ale důležitou činnost ukončila v létě loňského roku. Nebyla schopná platit vysoký nájem v domě, který jí pronajímala Městská část Praha 2. Na parte tehdy stálo, že byla „zadušena v zárodku, zemřela náhle na následky finanční krize a kulturní politiky“.
Je přirozené, že galerie a prostory tohoto typu vznikají a zanikají, ale „berlínský model“ se zatím na Prahu aplikovat nedá. A místo toho, aby město a jednotlivé jeho části „své“ umění podporovaly, hážou mu klacky pod nohy a nutí ho ke guerillové taktice. Spojení Hygienické stanice a studia Tribo bylo zrovna šťastné a přirozené, ale tím se automaticky spolupráce s Berlínem a jeho scénou neprodlouží. Ale on si ten underground cestu najde, že? Ostatně, zakrátko už budou prý všichni chodit do Národní galerie.
O autorovi| Jana Kačurová, redaktorka Pátku
