V Dortmundu strávil čtyři roky a fanoušci ho milovali. Přitom když se jako kluk díval na fotbal, Německo rozhodně rád neměl. „Sledoval jsem Holandsko, Gullita a Van Bastena. Jestli se mi líbil někdo z Němců, tak jedině Matthäus s Klinsmannem,“ vyprávěl Koller.
LN Potkáte v sobotu kamarády?
Znám se dobře s Lehmannem, Metzelderem, hrával jsem také s Fringsem. Určitě spolu prohodíme pár slov. Ale taky už se mi ozvalo pár známých z Dortmundu.
LN Je v německém výběru někdo, kdo vás v bundeslize štval?
To snad ani ne. Objevil se tam ale Manuel Friedrich, se kterým jsem si udělal ten nešťastný křížový vaz (Koller byl zraněný půl roku – pozn. red.). Jenže to nebyla jeho chyba, jen se mi to stalo v souboji s ním. On je velmi slušný hráč.
LN Čeká vás nepříjemný soupeř, že?
Poprvé budu proti Němcům hrát v ostrém utkání. Na posledním mistrovství Evropy s nimi nastoupili ti, co nebyli v základní sestavě v předchozích zápasech. Oni od té doby udělali ohromný pokrok, doplnili kádr o spoustu mladých šikovných hráčů. Už je to úplně jiný tým. Patří do absolutní extratřídy, což potvrdili i na mistrovství světa.
LN Těšíte se?
Bude to velký zápas, takové jsem měl vždycky rád. Za sezonu jich přitom moc neodehraju, protože nejsme v Lize mistrů. Teď se navíc potkám s hráči, které znám. Už cítím to napětí.
LN Jste trémista?
To ne. Ale před významnými zápasy cítím nahecování a mimořádné naladění.
LN Jinak se zdá, že se vám v Monaku vrátily dobré časy...
Od Nového roku se cítím mnohem líp. Jsem zdravotně v pořádku, nic mě nebolí, zadaptoval jsem se v klubu a nahoru šly výkony mužstva, což pomohlo i mně osobně. Povedlo se mi vstřelit pár gólů a cítím se moc dobře.
LN Stalo se v mužstvu něco zásadního?
To snad ani ne. Jenom jsme potřebovali pár dobrých výsledků. Už ke konci loňského roku jsme měli šňůru bez prohry, která nás nabudila. Po vánoční přestávce nám pak vyšel vstup do ligy, porazili jsme St. Etienne. Když jsou výsledky, zlepšuje se všechno. Potřebovali jsme získat sebevědomí třeba i nějakou šťastnou výhrou. Na tréninku pak rázem máte větší chuť.
LN Zpočátku vám přitom neseděl ani styl hry týmu...
Scházely mi centry ze stran. Ale to se zlepšilo, pracujeme na tom v přípravě. Ono si taky muselo všechno sednout, do mužstva přišlo snad osm nových hráčů. Potřebovali jsme se sehrát.
LN Stýskalo se vám po gólech, když se nedařilo?
Vždyť já jsem se ani nedostával do šancí. Chvilku jsme dokonce byli poslední, měli jsme nějaká zranění. No, nebylo to jednoduché.
LN Také jste vypadl ze základu...
Nemám ho jistý ani teď. Paradoxně v době, kdy jsem se cítil nejlíp, přišel Piquionne ze St. Etienne. To je typ jako já. Ke všemu se ve Francii spíš hraje na jednoho útočníka. Přišel jsem o místo, jistotu má on. Někdy hrajeme spolu, což je nejlepší, někdy nastoupí sám.
LN Piquionne má ve Francii jméno, v zimě o něj byla velká přetahovaná, chtěl ho i Lyon...
Teď dostal první nominaci do francouzské reprezentace. Je výborný. Já se stal až druhou volbou.
LN Jak to nesete?
Snažím se prostě pracovat a moc si s tím nelámu hlavu. Bude mi 34, už si to neberu tak jako na začátku kariéry. Jedu na sto procent, a když dostanu šanci, chci být platný.
LN Mužstvo se také přiblížilo pohárům...
Schází nám šest bodů na třetí místo, které zaručuje předkolo Ligy mistrů. A hlavně jsme se odpoutali od sestupového pásma. I když, liga je vyrovnaná, od pádu nás pořád dělí jenom osm bodů. Ale už z toho nemusíme být nervózní. Chtěl bych hrát o poháry, dostat se do nich třeba i přes Intertoto. Bude to ještě náročné, to vím.
LN Monako je krásné místo pro život. Co vás na něm okouzlilo?
Především mentalita lidí. Jsou v pohodě, příjemní, působí pozitivně. Člověk má hned lepší náladu. Život tam je takový rodinný.
LNK tradicím klubu patří i setkání s knížetem...
Pozdravili jsme se před sezonou, prohodili jsme spolu pár slov německy. Působil sympaticky. Ptal se mě, jak se mi tam líbí, a dodal, že Monako není tak krásné jako Praha.
LN Příští týden v pátek slavíte 34. narozeniny. Jak to probíhá?
Koupí se dortíky a nějaké pití.
LN Říkáte si někdy: Bože, to už mi je tolik?
Vnímám to hlavně na svém těle. I regenerace už je těžší. Teď se ale cítím dobře, nemusím přemýšlet, co mě bolí. Vím ale, že se kariéra blíží ke konci, a přemýšlím, co dál. Zatím jsem k ničemu nedošel.
LN Po únorovém zápase v Belgii proskočily zprávy, že EURO 2008 bude vaší derniérou. Takže?
Pochopili to blbě. Vztahovalo se to k nároďáku, a to jsem ještě řekl možná. Zatím je to bezpředmětné.
