Není pro recenzenta příjemnější chvíle, než když může říci, že se v české literatuře objevil nový pozoruhodný autor, respektive autor, který napsal pozoruhodnou knihu. A ta chvíle je ještě příjemnější, pokud si to skutečně myslí a nejde pouze o snahu rozčeřit nehybnou literární hladinu - stát se zajímavým, být tím, který ostatním otevře oči, zkrátka „objevitelem“.
Mnohdy má taková recenzentská etuda prostý průběh. Známí spisovatelé jsou šmahem nahlédnuti kriticky a komerčně úspěšní prozaici jsou zas zatraceni pro formální dokonalost a výpovědní prázdnotu. Vyzdvihován pak je tvůrce, který bojuje nejen se sebou a se světem, ale rovněž se schopností o tom vypovídat. Kostrbatá snaha je oceněna na úkor profesionálního chladu, i když výsledky od sebe nejsou nakonec kvalitativně až tak vzdálené.
Nyní vydaný román Tomáše Zmeškala Milostný dopis klínovým písmem však dopřává recenzentům nejen možnost jej objevit, ale i další luxus - totiž vyhnout se blamování, kdy je nějaké dílo nepatřičně vynášeno do nebes. Tento podzim tak opět po čase vyšel román dosud neznámého autora, o němž se docela mluví, a to nikoliv bezpředmětně. Kdo hledá a neztrácí trpělivost, ten i v současné české literatuře nachází.
Bizarní je normální Co tedy Tomáš Zmeškal (1966), známý dosud jen v pražském literárním prostředí a nyní působící jako středoškolský učitel, ve svém románu nabízí? Ingrediencí je hodně a dohromady skládají neokázale napsanou prózu.
Milostný dopis klínovým písmem je dalším z románů zachycujících druhou polovinu 20. století ve střední Evropě. Tuto historickou „skluzavku“ však s Tomášem Zmeškalem absolvujeme poněkud odlišně. Neparazituje na velkých dějinách, nezatěžuje román popisy známých historických událostí -v detailu, v příbězích konkrétních lidí vypoví daleko víc.
Romanopisec není příliš „originální“ ani v půdorysu románu - rodina a její okolí. Tedy nikoliv odolávání hlavního hrdiny dějinným úderům, jen jedna normální česká rodina. A na jejích osudech Tomáš Zmeškal ukazuje život v Československu, v Praze, během půlstoletí po druhé světové válce. Jenže taková formulace vyvolává dojem, že autor s postavami jedná jaksi instrumentálně, což je velmi nepřesné.
To, co Milostnému dopisu klínovým písmem dominuje, je totiž nejen normálnost, ale také uvolněnost. Autor nepředkládá nic bizarního - bizarní bylo za komunismu přece normální -, ani netlačí na pilu, co se týče efektnosti. Uvolněnost se projevuje i ve skládání románového celku, v jeho přitažlivém plynutí. Přesto próza drží velice dobře pohromadě a následnost kapitol nepřináší kvalitativní propady, natož ztrátu čtenářovy orientace. A to navzdory tomu, že má příběh několik vedlejších - nikoliv slepých - ramen, ta ale románu napomáhají v udržování rovnováhy.
„Typicky české“ V románu si lze „vyslechnout“ i nemálo historek, které jsou pro českou literaturu typické. Také s nimi ovšem prozaik nakládá rozvážně, nestrká je čtenáři nervně až pod nos. A zároveň v dopisech, které píše bratranec vyrůstající v Británii, čteme značný podiv, ne-li posměch mnohému „typicky českému“, na což zde býváme hrdí. Přitom však zas román neupadá do poučování či příběhové sociologie.
Zmíněné dopisy jsou také jemným řešením, jak do románu přinést subjektivní náhled. Jinak ale drží vypravěč opratě románového spřežení pevně v rukou. Jediným vybočením je zde úvod kapitoly Květa, který vypráví stejnojmenná postava.
To je ale v proudu románu jen krátký úsek, kdy se paluba důvěryhodnosti počne kývat. Jinak je styl Tomáše Zmeškala velmi elegantní, přesný, pozorný a citlivý, co se jazykových nuancí týče. Ovšem i zde autor odolává nástraze: není mnohomluvný a svými formulačními schopnostmi se planě neopájí.
V souvislosti s Milostným dopisem klínovým písmem snad lze mluvit i o jistém posunu ve vnímání nedávné české historie. Romanopisec sice není vždy přímým pamětníkem, ale „ještě“ se ho to všechno určitě silně dotýká - a tak si nepočíná ani jako svědek s děravou pamětí, ani jako aranžérský rutinér.
A o čem že tedy Milostný dopis klínovým písmem vypráví? Jak říká jedna z postav, o tom, že „kolo bytí se valí tímto světem bez počátku a bez konce“.
HODNOCENÍ LN *****
Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem
Torst, Praha 2008, 348 stran
