Šestnáctý ročník Cen Thálií se odehrál v obvyklém duchu.
Příjemným překvapením bylo, že v celoživotních oceněních konečně došlo i na jedny z největších osobností českého divadla, které se etablovaly v 60. letech – Marii Tomášovou a Josefa Topola.
Udělování cen v každém oboru je dost zvláštní disciplína, notabene když ji ještě živě přenáší televize.
Dát takovému pořadu, v našem případě Cenám Thálie, v prime time hodinu a půl je neadekvátní bez ohledu na to, zda divadlo milujeme, nebo nesnášíme. Defilování laureátů je nuda: ušlechtilá, větší, menší, snesitelná, ale nuda. V divadle se při dekorování lze opájet atmosférou a dočkat se autentických emocí a vzruchů, ale v televizi toto vše spolehlivě mizí.
Herecká asociace, která Thálie již šestnáctým rokem organizuje, našla pro tyto pochybné atrakce řešení přijatelné, ovšem nikoliv úchvatné – již počtvrté slavnostní večer moderoval plzeňský dramatik, režisér a komik Antonín Procházka.
Umí být vtipný a večer utáhne bez křečovitostí, i když se letos neuvaroval relativně velkého počtu přeřeknutí a zkomolenin, což by se profesionálovi stát nemělo. Jeho horníčkovský humor několikrát potěšil, ale třeba nápad s vlasteneckým pozdravem Na zdar z dob zakládání Národního divadla, na který laureáti přistoupili, zafungoval jen v začátku, neboť jak známo desetkrát opakovaný vtip přestává být vtipem.
Také režie večera tentokrát nevydržela. Nespokojila se s tím, aby vše zastal jen prostý moderátor a ozvláštnila dekorování vstupy „rozkošných“ dětiček mimujících postavy z notoricky známých kusů od West Side Story až po Hamleta.
Když Antonín Procházka při jedné takové etudě pravil, že děti jsou roztomilé, ale za dvacet let by je za to samé vyhodili, bezděčně naznačil, co se mělo udělat rovnou. Publikum se sice mohlo nad robátky rozplynout, ale co bude příště – cvičení pudlové?
Děkovačky sotva někoho rozdovádí Hodinu a půl děkovaní opravdu nikoho nerozdovádí, tím spíš, že oceňovaní dokola opakovali, že děkují porotám, Herecké asociaci, Kolegiu, což působí nevhodně. Nemají co děkovat, odvedli mimořádné jevištní výkony, a za ty přece byli po právu oceněni. Běžný divák si může z podobných výroků odvodit leccos.
Stejně nevhodně zazněla z úst talentovaného činoherce do 33 let Zbygniewa Kaliny slova o příbramské invazi, která mu prý v šatně řekl pan Postránecký. I Pavla Břínková si svůj výrok o dlouholetém kamarádu Zavřelovi, jemuž předávala cenu, mohla ušetřit. Divák nerozlišuje, neví, a nabude dojmu, že všechno to udělování je ještě provázanější a ještě víc založené na kamarádšoftech, než ve skutečnosti je.
Ne, že by s tím Ceny Thálie neměly potíže, zejména v rozdělování poct, které se neodvíjejí od nominací, to bývá všelijaké. Proto je letos velmi příjemným překvapením, že cenu za celoživotní mistrovství v činohře obdržela Marie Tomášová a Zvláštní cenu Kolegia Josef Topol. Jedna z nejskvělejších hereček 60. let a jedinečný básník českého jeviště si ovšem museli počkat šestnáct let, zatímco se tyto ceny nadělovaly podstatně méně významným umělcům.
Marii Tomášové složil kultivovanou osobní poklonu předseda Senátu Přemysl Sobotka a ona sama pronesla krásné, působivé a emotivní vyznání Národnímu divadlu i Otomaru Krejčovi. Po Tomášové už rozhodně neměl nikdo mluvit, a už vůbec neměly zaznít sponzorské tlachy o jakési sázce.
K výsledkům samým dohromady není co dodat. Škoda, že Zuzana Stivínová v činohře neproměnila nominaci za Irenu v Havlově Odcházení, ovšem posuzování hereckých výkonů zůstává i nadále subjektivní záležitostí. Za činoherní muže si cenu odnesl výtečný ostravský herec Norbert Lichý (role Mendel Singer v Rothově Jobovi), který připomněl, že „Ostrava je jiná země a hodně dává i hodně bere“.
V doprovodu Homera Simpsona Podobně vtipně se předvedl Vlastimil Zavřel – konečně také někdo, kdo umí použít sebeironii a hodit za hlavu výčet těch, kteří se zasloužili o jeho umění. Oznámil, že je sice třicet let u činohry, ale nakonec na něj stejně prasklo, že je opereťák. Řeč uzavřel slovy, že děkuje Homeru Simpsonovi, který jej poslední léta provází jeho zbytečným životem.
Organizátoři Thálií tvrdí, že nemohou ceny rozšířit na loutkářství a jeden z argumentů je, že by se tak nevešli do času vymezeného televizí. Možná by stálo za to zmenšit ukázky, z nichž lze sotva poznat, že jde o strhující výkony. Zrovna tak charakteristiky rolí, které tyto šoty doprovázejí, jsou přehlídkou kritických klišé. A ještě jedna věc: potřebnost sponzorů všichni chápeme, ale sami by měli vědět, že producírovat se vedle profesionálů jim spíš uškodí, než prospěje. Pokud by při předávání cen umělcům mlčeli, vznikl by lepší dojem a také by se uspořilo dost minut.
Letošní udělování ničím nevybočilo: opět ukázalo setrvalé nedostatky v zavedeném systému hereckých cen a poukázalo na problematičnost záměru činit z těchto ceremoniálů televizní zábavu.
***
Thálie 2008 Činohra Ženský výkon: Petra Hřebíčková (titulní role Maryša, MD Zlín) Mužský výkon Norbert Lichý (Mendel Singer, Job, DPB Ostrava)
Opera Ženský výkon: Dana Burešová (Alžběta, Tannhäuser, ND Brno) Mužský výkon: WeiLong Tao (titulní role v Hoffmannových povídkách, SD opery a baletu Ústí n. Labem)
Opereta, muzikál a jiný hudebně dramatický žánr Ženský výkon: Zuzana Kolářová (Velma, Chicago, DJKT Plzeň) Mužský výkon: Vlastimil Zavřel (Ledvina, Adéla ještě nevečeřela, Divadlo Broadway)
Balet a pantomima a jiný tanečně dramatický žánr Ženský výkon: Nataša Novotná (Small Hour, T. jednotka 420people, Archa) Mužský výkon: Vladimir Gončarov (Čoban, balet Cikánské kořeny/í, SD opery a baletu Ústí n. Labem)
Ceny za celoživotní dílo Marie Tomášová (činohra) Alena Míková (opera) Růžena Mazalová (balet)
Zvláštní cena Kolegia pro udělování cen Thálie Josef Topol
Cena prezidia HA pro umělce do 33 let v činohře: Zbigniew Kalina (DAD Příbram)
