Investoři se už nedělí jenom na konzervativní a s pozitivním náhledem na riziko, ale také podle toho, zda se spoléhají sami na sebe, nebo zda věří institucionálním portfolio manažerům. Je rozumné přenášet odpovědnost za své vlastní peníze na někoho jiného? Zvlášť v době, kdy lze jednoduše získat správné informace pro správná investiční rozhodnutí? Řada investorů si po krizi odpověděla, že ne, a své investice si řídí sami.
Konzervativní investice by měly tvořit 85 procent portfolia. V době po krizi, tedy po konci roku 2008, být konzervativním investorem znamená spořit a snažit se peníze neztratit. Tato strategie často nevynáší ani tolik, aby pokryla inflaci, ale záměrem je uchovat si kapitál. Psychologie funguje u většiny stejně: „Když mám málo peněz, snažím se je zhodnotit. Když už mám hodně peněz, snažím se je neztratit.“ A tak zatímco pasivní menší investoři, kteří chtějí zhodnotit své finance, se drží schémat platných před krizí, skupina velkých investorů je více konzervativní, spíše váhá a čeká na dobrou příležitost. Což ovšem neznamená, že tu není skupina investorů se značným kapitálem, který nadále významně zhodnocují. Svého makléře však mají na to, aby za ně udělal domácí úkol, aby jim řekl, co se stalo a jaké jsou vyhlídky. Nic víc. Na základě těchto informací se potom sami rozhodnou, jaký obchod budou realizovat. Co tuto změnu způsobilo? Každý očekává správu portfolia takovou, aby vydělalo, nebo alespoň nebylo ztrátové. Ale během krize došlo ke ztrátovým investicím realizovaným přes investorské společnosti. Klienti si nechávali spravovat své prostředky někým jiným za vysoké poplatky, přičemž efekt byl nakonec negativní. Po této zkušenosti si investoři chtějí spravovat své peníze sami, protože člověk snese mnohem lépe vlastní chybu než chybu najatého manažera. U těchto aktivních investorů převládá konzervativní přístup k řízení portfolia, a protože pochopili, že investovat v dlouhodobém horizontu je velmi riskantní, volí raději krátkodobé investice. V této fázi ekonomiky totiž neumíme říci, co se stane za dva roky nebo pět let. Nebylo to snadné ani před krizí, ale do roku 2008 fungovaly matematické modely, na jejichž principech portfolio manažeři pracovali. Ty dnes už neplatí. Dát někomu své peníze, ať se o ně stará, je zbavení se zodpovědnosti a zvýšení rizika. Je přirozené, že člověk se stará o peníze druhých jinak než o vlastní. Správu osobních financí můžeme přirovnat k péči o vlastní zdraví. Lidé mají tendenci nedbat na životosprávu a pak jít k lékaři, aby je vyléčil. Pokud člověk sám nevezme do rukou své fyzické či finanční zdraví, tak vždy bude vystaven mnohem většímu riziku. Vzdělání, sečtělost a snadná dostupnost informací pomáhají každému.
***
Každý očekává správu portfolia takovou, aby vydělalo
O autorovi| KAROL PIOVARCSY, ředitel Saxo Bank
