Čím jste starší, tím je všechno lepší. Vážně,“ tvrdí zpěvák a kytarista britských New Model Army Justin Sullivan (53) a ví, o čem mluví. Se svou kapelou hraje rovné tři dekády: bez přestávky ve vydávání desek, bez přestávky v koncertování. Jedenácté řadové album Today Is a Good Day vydali vloni a znovu dokázali vyrazit dech vloženou naléhavostí a intenzitou. Jestli existuje něco jako „poctivý rokenrol“, hrají ho právě New Model Army.
Za dobu své existence si v domovském Albionu vybudovali docela kultovní postavení; jejich loajální multigenerační fanouškovská základna si říká „The Family“ (Rodina) a i samotní členové kapely o sobě prohlašují, že jsou spíše organizace než skupina ve smyslu obchodního artiklu. Snad proto se jim ani nikdy nedostalo skutečného komerčního úspěchu, ačkoliv jejich album Thunder And Consolation tituloval britský tisk na počátku 90. let jako „London Calling postpunkové generace“. New Model Army se do žádných hitparád necpali, tisíce věrných fanoušků na koncertech je provází už mnoho let a jim to stačí. Aby taky ne – atmosféru jejich živých vystoupení jim může většina kapel jen závidět.
Jednapadesátý stát Za tři desítky let prošli New Model Army řadou žánrů. Na punkových kořenech inklinovali za ta léta k folku, gotickému rocku i metalu, velké množství jejich hitů provází pro rockovou kapelu netradiční zvuk houslí (hitparádová Vagabonds je jedním z nejvýraznějších příkladů), Sullivan při svém hraní neustále střídá akustickou a elektrickou kytaru, nebojí se odehrát aranžérsky skromnou baladu ani zaburácet ostrým vyčítavým tónem. Jeho osobní texty odrážejí hlubokou víru, ale nesou i kritické útoky na politickou a obchodní špínu civilizace. Spíš než kazatelem je ale Sullivan jakýmsi mluvčím „dělnické třídy“ – ostatně jeden z prvních opravdových hitů kapely byla skladba 51st State, mířená proti americkému imperialismu. Není divu, že na víza přes Atlantik se tehdy čekalo dlouho; Americe se kapela z 51. státu moc nezamlouvala.
„Minulost mě nezajímá, co bylo, bylo. Všechno se mění a i lidé se mění, musí. Nejsmutnější věc je, když potkám někoho, kdo se odmítá změnit. Stárne, ale snaží se zůstat mladý, předstírá, že je mladý. Ale čím víc stárnete, tím je život lepší,“ věří Sullivan. Vepsal to do mnoha svých písní, do Lovesongs už v roce 1986: „Yes, it’s funny, I never thought I’d be the one who would change... (Je to legrační, ale nikdy jsem si nemyslel, že se změním...)“ Sullivanova životní filozofie funguje i jako recept na úspěch, i když záleží na tom, jak ten „úspěch“ definujeme. „Celý život se staráte, co o vás řeknou ostatní. Je to zbytečné, na tom totiž vůbec nezáleží. Jsou jenom dvě věci, které jsou v životě důležité: rodina a vaši nejbližší, ti, které milujete, a vaši přátelé – lidé, kteří jsou vám blízcí.“ A fanoušci jsou Sullivanovi hodně blízcí – pojmenování The Family je naprosto přesné.
