Nejdříve vypadala jako prozíravější ta „zemanovská“ varianta. Události posledních dnů ale ukázaly, že větší škody může napáchat to „klausovské“ řešení – tedy samozřejmě z pohledu mateřské strany, nikoli viděno z hradních oken.
Otázka je jednoduchá: jaké poučení si z toho čeští politici vezmou do budoucna – zvláště ve světle periodicky se objevujícího volání po přímé volbě prezidenta? A jaké slepé uličky už za nás prošlapali za hranicemi?
Vládne vláda. A prezident
Předně je třeba říct, že Václav Klaus svojí rolí sólisty nijak nevybočuje od chování svých předchůdců, Tomášem G. Masarykem počínaje a Václavem Havlem konče. Již od zrodu Československa tu existovala společenská poptávka po „tatíčkovi prezidentovi“ – jakési republikánské náhradě někdejšího habsburského mocnáře – a šlo jen o to, která z výrazných osobností se ve správný okamžik ocitne na správném místě.
Český problém ale spočívá v jakési mocenské schizofrenii, respektive neschopnosti se rozhodnout, kdo tu má vlastně vládnout. Podle ústavy je „vrcholným orgánem výkonné moci“ vláda, v jejímž čele stojí prezident. Ale co s tím v zemi, kde za skutečného vládce je považován ten, jehož obraz visí na zdech škol a úřadů?
A kde se i v tak malém politickém rybníce rodí výrazné osobnosti jako Havel či Klaus?
Němci to po koketování s poloprezidentským systémem za Výmarské republiky vyřešili kancléřským systémem (po jisté anomálii s knírkem). Prezident se stal jen reprezentativní figurou bez většího politického vlivu.
A to neznamená, že to může být jen nějaký „nýmand“ – viz současná hlava státu Horst Köhler, který stál v čele Mezinárodního měnového fondu.
Francouzi po poválečném marasmu čtvrté republiky, kdy vlády téměř nevládly a střídaly se jako na orloji, dali přednost modelu se silným prezidentem. Premiér je jeho podřízeným, pokud tedy nejde o zástupce opačného politického tábora, kdy nastává trpké soužití známé jako kohabitace.
Inspirací – či spíše návodem, kudy se nevydávat – pro nás může být polský model, a to zvláště z počátku devadesátých let. Prozatímní ústavní úprava (tzv. malá ústava) dala prezidentovi velké pravomoci, čehož Lech Walesa využíval až do dna. Dosazoval do vlád své ministry, a když nemohl jinak, blokoval zákony podáváním stížností k ústavnímu soudu...
Nyní se už sice mocenské kyvadlo přiklonilo na stranu vlády, ale naschvály, které si současný prezident Lech Kaczynski a premiér Donald Tusk dělají, o uvědomělém přístupu k rozdělení rolí příliš nehovoří.
Zjednodušeně by se tady dalo říci, že Češi mají do budoucna na výběr tři modely, které by měly zabránit opakování současných tahanic mezi vládou v čele s občanským demokratem Topolánkem a stále ještě občanským demokratem Klausem. Je tu buď francouzský, německý, nebo polský model. To znamená prezident silnější, prezident upozaděný, anebo prezident, co se stále přetahuje s vládou.
A jelikož si hrdý a suverénní český národ touhu po silném prezidentovi – tatíčkovi asi jen tak vzít nenechá, závisí pozice budoucích obyvatel Pražského hradu na tom, co jim politická pravidla umožní. A v této souvislosti je právě nyní ideální příležitost znovu otevřít debatu o přímé volbě prezidenta, a ne, až spory utichnou (i když s vidinou příštího půlroku asi spíše neutichnou...).
Volba přímá... a riskantní
Když uděláte nějaké opatření, riskujete, že bude fungovat, řekl by možná Woody Allen. A když se zavede přímá volba prezidenta, odpadne možná nedůstojná tahanice při parlamentním výběru, jaké jsme byli svědky minule. Prezident ale bude silnější – bez přidělení větších pravomocí sice možná ne „papírově“, ale díky hlasům milionů lidí reálně. Neboli získá větší legitimitu. A to by bez zásadního řezu mohlo celý vládní systém zablokovat.
Pak se tu nabízí samozřejmě ještě jiné řešení. Při příští volbě prezidenta odolat kalkulacím s „uklizením“ stranického guru na Hrad a společenskému volání po silném tatíčkovi. Anebo prostě riskovat, že budeme svědky tahanic mezi prezidentem a premiérem o vládní letadlo při cestě do Bruselu, jak jsme to před pár týdny zažili u našich polských sousedů...
Konec tatíčků v Čechách?
Občanští demokraté uklidili svého otce zakladatele do prezidentského křesla. Sociální demokraté – či alespoň jejich část – se vidiny svého neřiditelného otce obnovitele na Hradě báli natolik, že mu tuto radost překazili.
Václav Klaus foto: Tomáš Krist, Lidové noviny
Kelímek od jogurtu: mýt, či nemýt? Řada lidí stále tápe, co a v jakém stavu patří do tříděného odpadu
Matka oběti: mluvila jsem s blízkým vraha. Lenka Šimůnková hledá odpovědi na to, co se stalo na filozofické fakultě
V matematice je vidět zhoršení. Velký problém dělala úloha se švadlenami, říká šéf Cermatu po přijímačkách na SŠ
Pravý důvod konce hlavní hygieničky? Podle expertů Svrčinová podcenila nemoc, která zaplavila Česko
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...